Červenec 2018

Dreams of Sunset, část 16.

31. července 2018 v 12:31 | tereza
Angie samotnou překvapilo, jak jí Jessova slova zabolela. Přece o něm proboha nikdy neuvažovala jako o nějakém budoucím otci svých dětí a přesto...přesto to bolelo. Jessie jí dal zkrátka jasně najevo, jak to mezi nimi je -jasně, mám tě rád, jsi skvělá holka, ale to je asi tak všechno. Jsem hloupá husa, pomyslela si. Co jsem asi tak čekala jiného? A od Jessieho?
Jak byla zabraná v myšlenkách, zjistila, že Jessie už šlape notný kus před ní a ani se neobtěžoval na ní čekat. No, to je teda výlet za všechny prachy. Hrabala se pomalu až k němu a Jessie jí mlčky vytáhl na obří balvan. Něž stačila cokloli říct, zakryl jí rukama oči. "Tak. A teď se podívej" pomalu dal ruce dolů a před Angie se rozprostřel nádherný výlet na celé údolí. Nybylo vidět nic než pás stromů, které místy protkával zurčící potok. Angie až zatajila dech. Okolo Jessieho domu byla zem téměř stále spálená a suchá od horka, takže si ani nepomyslela, že tady nahoře v kopcích by to mohlo být tak krásné. Jessie se díval spolu s ní do údolí a zašeptal jí do ucha. "Paráda, co" Angie němě přikývla. Jessie s k ní s úsměvem naklonil. "Tak už se na mě nezlobíš?" nadhodil.
Angie lehce vzdychla. "Já se přece nezlobím, jen.....ty jsi prostě vždycky se vším hotovej. Ale...já se o tom nechci bavit. Ne teď"
Jessie lehce přikývl. "Fajn. Takže nelituješ že jsem tě sem vytáhl?"
"Ne, měl jsi pravdu, je tu nádherně."
"Zůstaneš dneska u mě?"
"No, moc jsem s tím nepočítala a myslím, že Connie chtěla ještě něco....."
"Kašli na Connie, snad není malá holka a ty máš snad svůj život, ne? Přece u ní snad nemáš večerku?" Jessie trochu naštvaně nakrčil nos.
Angie otočila oči v sloup a potřásla hlavou. "No tak jo, ty jseš hroznej, víš to?"
Jessie se zakřenil. "No jasně, proto mě přece zbožňuješ, ne?"

Mamma Mia 2, When I kissed the Teacher

31. července 2018 v 12:09 | tereza
Tomu říkám promoce!!!!Mrkající

Dallas Buyers Club, dance scene

28. července 2018 v 9:21 | tereza
Jared Leto jede!!!! Nádherně ztvárněná postava a zasloužené oscary pro něj i M. MCConaugheye! Mám ráda filmy, které jsou o něčem, filmy u kterých se člověk taky hodně dozví, které na něco poukážou. Výborný film.

Dreams of Sunset, část 15.

27. července 2018 v 18:37 | tereza
"Je ten krásnej výhled do údolí ještě daleko?" funěla Angie už téměř po deseti minutách jejich výletu.
Jessie se na ní otočil a krátce se zasmál. "Prosím tě vždyť jsme teď vyšli z baráku. To jsem nevěděl, že jseš taková padavka."
"Nejsem, jen jsem netušila, že v tobě dříme skrytej lesní muž." podotkla Angie. Jessie se na ní usmál a pak se trochu zkoumavě rozhlédl po okolí. "No, to ani ne, abych pravdu řekl, ale...chodím jsem rád. Kdysi jsme sem chodili na tůry ještě s tátou" Jessiemu se trochu zadrhl hlas, , nasucho těžce polkl a pak se odvrátil, aby pokračoval dál v cestě. Bylo to zvláštní slyšet z jeho úst slovo "táta". Angie si uvědomila, že ho vlastně nikdy neslyšela mluvit o rodičích. Svým způsobem to působilo až divně, občas a to jen velmi zřídka, se zmínil o vychovatelkách v děcáku a to bylo všechno. Téma rodiče jakoby bylo tabu. Angie to chápala. Asi pro něj i po těch letech bylo stále hodně těžké a bolestné o tom mluvit a ona nechtěla rozdírat staré rány. Jessie přidal do kroku a brzy jí zmizel z dohledu. Když ho konečně dohonila, seděl na pařezu, batoh u nohou a jedl housku se salámem. Snažil se působit bezstarostně a nenuceně, ale Angie si všimla, že má lehce zarudlé oči. Angie si myslela, že Jessie nebude chtít mluvit, ale on pokračoval, jako by to ze sebe chtěl dostat ven. "Víš, táta nebyl žádnej horal, jen zkrátka miloval přírodu a npřestával se jí divit. Chtěl, aby tu lásku zdědil, ale já....no, dostanu se sem jen zřídka. Máma vždycky nadávala, když jsme nepřišli včas k obědu a někdy jsme to dělali schválně, když bylo k jídlu něco, co jsme moc nemuseli" Jessie se zasmál při té vzpomínce, ale modré oči mu vzápětí potemněly. Otočil se na Angie,a v jeho pohledu bylo tolik otázek, tolik bolesti a zoufalství, že Angie před jeho pohledem málem ucouvla. "Jak se něco takovýho může stát Angie? Jak to může někdo dopustit? Jak může někdo zničit někomu celej život a ani se neomluvit? Víš, že jsme mu nestáli ani za omluvu? On se ožere jak prase, sedne za volant, zabije klidně dva lidi a my mu nestáli ani za to, aby řekl "Sorry, že jsem Vám zabil rodiče?" Jessie se na ní díval se zoufalstvím v očích a Angie napřed nechápala o čem to mluví, protože neznala okolnosti při kterých zemřeli Jessieho rodiče ale teď jí to bylo jasné. Roli v tom zjevně hrál nějaký opilý řidič, který je smetl ze silnice. Angie se přistihla, že má v očích slzy, které jí pomalu stékají po tváři. Něžně se natáhla k němu a vzala ho do náručí. Jessie se k ní přitiskl tak, že jí málem rozdrtil žebra. "Je mi to moc líto, Jessi, hrozně líto. Ani...ani nevím co říct." Jessie se pomalu vyprostil z objetí a smutně se na Angie podíval. "Víš, ještě nikdy jsem tohle nikomu neřekl, vážně, s nikým jsem o tom nemluvil. Já nejsem moc sdílnej, pokud jde o tyhle....tyhle věci. Já vím, že se někdy chovám jako totální idiot, ale....mám tě moc rád, vážně, a nikdy bych ti neublížil." Angie se k němu naklonila a lehce ho pilíbila. "Já vím, Jessi, já to vím."
Jessie se od ní na chvíli odvrátil a zadíval se na krajinu před sebou. Pohled na široké údolí se před nimi krásně rozevíral a vše působilo tak mírumilovně a klidně, až Angie mimoděk zavřela oči a poslouchala jen šumění větru a zpěv ptáků. Z klidu se však najednou ozval Jessieho hlas. "Nikdy nechci mít děti, nikdy" znělo to tvrdě, kovově a jaksi nepřítomně. Angie přišla až k němu a něžně ho zezadu objala kolem pasu. "Až jednou potkáš tu pravou, tak budeš mluvit jinak, uvidíš". Nedělala si valné iluze, že by tou pravou mohla být ona, ale...zkrátka si užívala to, co bylo a na budoucnost příliš nemyslela. Jessie se k ní otočil a položil jí ruce na ramena. "Já vím, že to nechápeš a ani nemůžeš. Prostě, kdyby se se mnou něco stalo, nikdy bych to svýmu dítěti neudělal, nikdy bych nechtěl, aby zažívalo to, co já. Nepřál bych to nikomu Angie. Nikomu."
"Kdyby ale takhle uvažovali všichni, tak tu nejsme nikdo z nás" podotkla Angie a znělo to tvrději, než původně zamýšlela. "Já vím, že jsme ještě mladí a tak, ale já....já bych jednou děti určitě chtěla. A rozhodně s někým, kdo bych je chtěl stejně jako já"
Jessie se na ní chvíli zkoumavě zadíval a pak suše prohlásil. "Pak ti přeju hodně štěstí s hledáním vhodného tatínka"

Dreams of Sunset, část 14.

26. července 2018 v 12:16 | tereza
"Kam mě to táhneš?" zeptala se už po několikáte za celé ráno Angie. Jessie jí vzbudil brzy ráno a Angie na něj rozespale mžourala. "Co se děje?". Přitom se jí naskytl zvláštní pohled. Jessie měl na sobě kostkovanou, dosti sepranou košili, na hlav+ě klobouk a dost neforemné army kalhoty, které už, stejně jako košile, měly své lepší časy dávno za sebou.
"Musím tě potom včerejšku trochu rozptýlit" poznamenal. "A zjistil jsem, že příroda je v tomhle směru ten nejlepší lék. Takže vstávej, jdeme na malou túru" Jessie mluvil dost rychle a přitom si balil dost objemný, zelený batoh. Angie se přistihla, že ještě trochu rozespalá a stále jí plně nedochází o čem to Jessie sakra mluví. V hlavě jí pořád znělo cosi jako "hory". Jistě, věděla že za Jessieho barákem je cosi vysokého, co už na první pohled budilo respekt a ona si to až doteď užívala jako krásný doplněk ke krásnému výhledu z terasy, jenže nikdy ji ani nenapadlo že by ony kopce mohla zkoumat také z nějakého jiného, řekněme bližšího pohledu. A téměř současně se v ní probudil obranný mechanismus proti jakémukoli druhu výletů do přírody. "Tak to ani omylem. Já nikam šplhat nebudu. Nejsem horská koza, pokud sis toho ještě nevšiml.
"Nikam šplhat nebueš" ujistil jí přesvědčivě Jessie."Nahore do kopců vede krásná cesta lesem a jsou tam nádherný výhledy do údolí. Věř mi, byl jsem tam už několikrát. Budeš nadšená."
Angie na něj trochu překvapeně povytáhla obočí. Jessie nevypadal jako typ na výlety do přírody, ale člověk nikdy neví. V tu chvíli si vlastně uvědomila, jak málo ho zná. Co o něm vlastně ví? Jessie o sobě a o životě v děcáku nikdy moc nemluvil. Vlastně vůbec. Bylo na něm vidět, že mu to téma není příliš příjemné a tak o něm už nezačínala. Zpočátku ho měla jen za povrchního floutka, co se jen fláká, hulí a balí holky na to, že hraje v kapele, tak jako před dvěma lety balil tenkrát v baru i jí. Jenže jak ho více poznávala, zjistila, že je v něm daleko víc. Jako by měl na sobě víc vrstev, než jen tu jednu, kterou až příliš okázale ukazoval všem na odiv. Zjistila, že by moc ráda odhalila aspoň jednu, nějakou kterou nezná a která by jí něco řekla o skutečném Jessiem., takovém jakého třeba kdysi znala Connie, když spolu ještě chodili do školy. Byl tenkrát jiný? Nebo se moc nezměnil? Connie byla vždycky vyhýbavá, nebo to převedla v žert. "Ne, byl pořád stejný pako jako je teď" smála se, když se jí na to někdy Angie zeptala. Ale znělo to divně hořce. Jako by mezi Connie a jím bylo něco nevyslovného, něco co Angie nedokázala dešifrovat. Connie jí vždycky tvrdila, že mezi ní a Jessiem nikdy nic nebylo, ale Angie si pořád nebyla jistá, jestli mluví Connie pravdu. Prohlašovala to až příliš hlasitě a okatě a snad až příliš hlasitě dávala najevo, jak ho nesnáší a jak je jí protivný. Angie si byla témeř jistá, že to má kořeny někde v minulosti, ještě ve škole. Ci si ti dva tenkrát udělali? Nebo spíš, a to bylo pravděpodobnější, co jí Jessie udělal? Angie si stkrát říkala, že to nechá být, že se v tom nebude vrtat, ale zvědavost jí nedla. Jednou mi to jeden z nich poví, pomyslela si.

Man from U.N.C.L.E., soundtrack, Nina Simone

25. července 2018 v 23:37 | tereza
Malý tip na film na horký ospalý letní večer nebo pozdní odpoledne. Viděla jsem kdysi v kině a hrozně se mi to líbilo. Parádní retro, navíc mám slabost pro Henry Cavilla, takže pokud ji máte taky a neviděli jste, tak jděte do toho!!!!

Dreams of Sunsets, část 13.

25. července 2018 v 18:09 | tereza
Angie se snažila, ano, opravdu se snažila se soustředit na Jessieho vášnivé polibky a na jeho jazyk skenující jí rozličné části jejího těla. Jenže to nešlo. Prostě ne. Myšlenky jí pořád ubíhaly k tomu zatracenému konkurzu. Panebože, co jsem zase udělala špatně, pomyslela si. Vždyť to byla jen blbá reklama na prací prášek. To nedokážu říct patřičně přesvědčivě ani tři věty? To jsem vážně tak nemožná? Po každém neúspěšném konkurzu se vždycky cítila pod psa. Obvykle to řešila malou skleničkou Jacka Danielse, ale dnes jí napadlo něco jiného a místo toho nečekaně zazvonila u Jesse. O půl hodiny později už jí došlo, že to byl hloupý nápad. Myslela si, že Jessie jí pomůže na to alespoň na chvíli zapomenout, ale nešlo to a v mysli se pořád vracela k tomu, kde snad případně udělala nějakou chybu. Pomalu se probrala ze zamyšlení a zjistila, že Jessie jí už nelíbá a místo toho na ní zírá. "Teda, jestli si myslíš, že mě tohleto baví, tak jseš teda na omylu. Co je s tebou? Jsi jako zmrzlá panna. Dělám něco špatně?" podotkl trochu dotčeně Jessie, ale Angie, ke svému překvapení, postřehla v jeho hlase i něco jiného. Jakýsi náznak opravdových nelíčených obav a starosti o ní.
"Cože? Ne, ne, proboha, neděláš nic špatně. Já jen.....dělala jsem dneska zase konkurz. Byla to reklama a já...no, úplně jsem vyhořela. Byla jsem nemožná, fakt. Připadám si jako idiot" Angie zavrtěla hlavou, přitáhla si kolena k bradě a přetáhla si přes ně slabou spodní košilku. Jessie se k ní natáhnul, políbil jí do vlasů a konejšivě jí chytil kolem ramen. "Nejsi nemožná. A oni jsou idioti.Vykašli se na ně. Proč tam vůbec chodíš? Jen se necháš ponižovat. Jsi přece krásná, talentovaná holka. ...."
Connie k němu zvedla malinko uslzené oči. "Jo? A prosím tě v čem? "
Jessie jí ještě jednou líbnul do vlasů a zamyslel se. "No...třeba....třeba krásně maluješ. Viděl jsem ty tvoje kresby, jsou nádherný. Herectví a šaškování v reklamách přece není to jediný na světě za čem se můžeš v životě hrnout. Tak...tak se soustřeď na něco jinýho. Třeba právě na to malování. Říkala jsi mi, jak tě to strašně bavilo. Tak se přihlaš do nějakýho kurzu a zkus příští rok přijímačky na uměleckou školu. Můžeš dělat cokoli , Angie, věř mi, jen se nebát" poučoval jí něžně Jessie, ale na moc úrodnou půdu to nepadlo.
"A kde bych na to asi tak vzala peníze? Takový kurzy jsou strašně drahý a já nemám na rozhazování. Víš moc dobře, že z platu servírky pokryju tak akorát nájem pro Connie. Neušetřím skoro nic. Leda tak něco málo na jídlo. Víš moc dobře, jak je bydlení tady drahý."
Jessie se zatvářil trochu bezradně a zklamaně z toho, že jí nemůže nijak pomoct a Angie si uvědomila, že přese všechny trable má tohohle kluka se ztracenýma očima vlastně strašně ráda. Vetšinou, tak devadesát procent času co spolu trávili na něj byla naštvaná, ale pak bylo ještě těch deset procent, kdy vlastně utíkala jen k němu, kdy jí přišlo, že on je jediný, kdo jí dokaže pochopit, kdo ví jaké to je, být občas tak trochu ztracený uprostřed života a nevědět co se sebou.

Dreams of Sunset, část 12.

23. července 2018 v 11:30 | tereza
Jessie seděl na pultě u sebe v obchodě, kouřil cigaretu a líně přerovnával nové desky, které mu před pár minutami dorazily. Z rádia na polici vyřvával Mick Jagger "Under my Thumb" a Jessie si spolu s Mickem pobroukával slova písničky. Bylo to jedno z oněch lehce ospalých horkých kalifornských odpolední, kdy se Vám nechce dělat absolutně nic a nejraději by jste se svalili na pláži, případně doma na gauč s pivem v jedné ruce a s větrákem v druhé. Jessie na válení se na pláži moc nebyl, pokud se tam někdy za dlouhý čas dostal, šel si radši zasurfovat. Kdysi, jako teenager chodil surfovat docela často, na starém prkně, které mu půjčil jeden plavčík. Šlo mu to docela dobře, nicméně žádný přeborník se z něj nikdy nestal, protože u něj vždycky zvítězila hlavně muzika. Na kytaru hrál od jedenácti, v děcáku ho vychovatelky nutily do klavíru, protože kytara se jim pravděpodobně zdála příliš rebelantská , nicméně s klavírem se u Jessieho s velkým zájmem nesetkaly. Vychovatelky také zjistily, že má docela slušný hlásek a tak ho strkaly, aby zpíval ve sboru. Naštěstí začal brzy mutovat,změnil se mu hlas a na sbor už to nebylo. První koncert odehrál s pár klukama s děcáku ve čtrnácti v garáži dětského domova a publikum mu tvořily ostatní děti z domova. Nutno podotknout, že to byl totální propadák, nicméně Jessieho to neodradilo a v šestnácti dal dohromady svou první regulérní kapelu. Od té doby jich vystřídal několik a hráli v těch nejhorších klubech, jaké se kdy v L. A. našly. Bylo mu to fuk, hlavní bylo, že mohl mít v ruce kytaru a mohl hrát a zpívat, což se v podstatě nezměnilo. Stejný postoj zastával i teď, jen se s klukama přece jen posunuly do větších a lepších klubů a měli za sebou i pár koncertních turné, což bylo skvělé a Jess to miloval a vychutnával si to plnými doušky.

Jeho klidné odpoledne se však mělo brzy změnit, neboť do obchodu nakráčela zcela nečekaná návštěva. Byla to Connie, která do obchodu vtrhla jako velká voda a netvářila se příliš přívětivě. Jessie si jí nejprve trochu přeměřil. Měla na sobě modré džíny do zvonu s vyšívanými růžemi na stehnech, oranžovo-hnědé batikované tílko,hnědorusé vlasy měla stažené do červeného potiskovaného šátku. Jessie si také všiml, že byla nalíčená, což u ní nebylo tak obvyklé a neobyčejně jí to slušelo. Asi má odpoledne rande s tím svým ženatým kravaťákem, usoudil Jessie. Connie se postavila až těsně před něj a výhružně si dala ruce v bok. Jessie si frajersky potáhl s cigarety, než jí pomalu odložil do popelníku, vyfoukl kouř a zakřenil se na ní. "Co je?" zeptal se Connie.
"Čekám"
"Na co?" Jessie nasadil upřímně nechápavý výraz.
"Na co? No to si snad děláš srandu. Čekám na svoje prachy, pokud vím, dala jsem ti lhůtu do konce tejdne." Connie se tvářila značně nasupeně a Jessiemu konečně docvaklo, o čem mluví.
"Ehm, jo jasně, já vím, jenže já teď zrovna...."
"Jessi?"
"Co?"
"Ani to nezkoušej, je to naprosto zbytečný. Já nejsem žádná charita pro chudý muzikanty a nebudu ti financovat tvoje koncertní šňůry. Buď mi dáš teď okamžitě prachy za všechny ty hadry, který sis vzal ode mě z krámu, nebo mi je všechny vrátíš, ale vypraný, vyžehlený a v naprosto perfektním stavu, je to jasný?. Konec diskuze"
Jessiemu na krátký okamžik prolétla hlavou myšlenka, že Connie vypadá neobyčejně sexy, když je rozčilená, nicméně tuhle myšlenku hned zaplašil a v mžiku se rozhodl. "Fajn, zejtra je tady budeš mít. Teda myslím ty hadry"
"Fajn. A pokud na nich bude jen malej flíček od čehokoli, tak si mě nepřej" zasyčela na něj, otočila se na podpatku a chtěla odejít, jenže ji zadržela Jessieho ruka, která jí chytila za předloktí. "Počkej"
"Co chceš?" Connie se zatvářila velmi nepřátelsky a vyprostila se z jeho sevření.
"Já jsem jen chtěl....to před pár dny....Byl jsem trochu nalitej a no...nemyslel jsem to tak" spustil trochu nejistě Jessie.
"Nemyslel jsi co?"
"No, jak jsem ti řekl, že jsi zbabělá. Byla to chyba...."
"Jo, to máš pravdu, byla to chyba, celý ten večer byl jeden velkej omyl a buď tak laskav a už o tom nikdy nemluv. Já bych se hrozně nerada vůči Angie cítila ještě někdy tak, jako jsem se cítila to ráno."
"Ale...přece se nic nestalo..."
Connie se trochu hořce pousmála. "Nic se nestalo? Jo jasně, pro tebe možná ne, ale mě to stačilo. Bohatě."
Jessie nevěděl co na to říct a tak trochu nejistě zabořil oči do podlahy. Najednou zjistil znepokojivý fakt a to, že je mu Connie líto. Nechtěl, aby se tak cítila, nechtěl, aby se cítila provinile. Vždyť....vždyť jsme se jen líbali, pomyslel si. Ok, když byl k sobě upřímný, v hloubi duše věděl, že kdyby nezvrhli tu flašku, tak by jen u líbání rozhodně neskončili, ale to teď bylo jedno. Co se stalo, stalo se. A co se vlastně stalo? Nic. Tak přoč bych se sakra měl cítit provinile? zkoušel se ujistit sám sebe a na chvíli to i pomohlo. Na chvíli.

Dreams of Sunset, část 11.

21. července 2018 v 15:39 | tereza
"Sakra Jessie, zase jsi byl pod tónem, jestli se nedáme trochu do kupy, tak ten koncert bude stát za hovno!" rozčiloval se Nick a přitom si trochu srovnával popruh u kytary. Zkoušeli na koncert už skoro čtyři hodiny a pořád to nestálo za nic. Jessie, kytarista Nick, baskytarista Pete a nový bubeník, Cole. Colea přijali teprve před týdnem, ale zapadl mezi ně s naprostou samozřejmostí, jako by s nimi hrál odedávna. A co bylo hlavní - byl skvělý bubeník a dodával kapele tu správnou jiskru, správnou údernost, která jim v poslední době scházela čím dál víc. Doma v L.A. v poslední době nehrály moc často a tak chtěli aby páteční koncert byl perfektní. Jenže jim to zatím moc nešlo. Moc nepomáhal také fakt, že bylo ve zkušebně s přibývajícím polednem stále větší vedro, takže všichni po malé chvíli odložili trika a Cole za bicími i kalhoty a hrál jen v šortkách. Jessie se to ráno cítil obzvlášť pod psa. Danny ho včera v Redgys donutil (no, i když jak nad tím tak Jessie přemýšlel, vlastně ho moc nutit nemusel) dát si trochu koksu a nakonec si spolu uspořádali sněhovou párty, jak tomu oba z legrace říkali. Jessie pochopitelně nebyl idiot a bylo mu jasné, že ho to může přivést do pěkného maléru a ještě v tom lepším případě do léčebny, kde tedy rozhodně skončit nechtěl. Jenže si nemohl pomoct, něco v něm jakoby ho pořád nutilo a pudilo dělat problémy - sám sobě i jiným. Zkrátka odjakživa průšvihář číslo jedna. Vychovatelky v děcáku si stejně o něm vždycky myslely, že jednou stejně skončí v base a nebyly daleko od pravdy. Jenže Jessie v sobě nějakou tu brzdu přece jen měl a tou brzdou byl zejména bráška Henry. Vlastně se normálně jmenoval Harry, jenže díky vlnitým černým vlasům, které mu ve padaly kolem obličeje mu Jessie z legrace už jako malému začal říkat vznešeně Henry, jako nějakému malému anglickému lordovi. Z malého lorda se už teď stal patnáctiletý lord, se kterým mlátila puberta a Jessie najednou vůbec nevěděl, jak se k němu chovat a jak s ním jednat. I když si s tím popravdě zatím moc hlavu nelámal, byť někde hluboko v sobě měl zasutý tajný strach, že by na ně jednou mohla vlítnout sociálka a že by mohl o Henryho přijít. Věděl, že by ho to zlomilo. Ztratil rodiče a kdyby měl ztratit i Henryho.... Nebyl si jistý, jestli by pak byl schopný se kontrolovat tak jako doteď...

"Heleď, dáme si "Emarettu" od Párplů, ne?" zahalekal Nick a spustil první tóny jejich oblíbené rozehřívačky.
Emaretta,
did you get my letter
I sent it to you, oh Emaretta

Do you still feel,
when night is falling
something´s calling, oh Emaretta.....

Tentokrá Jessie pod tónem nebyl a zpíval naprosto čistě. O to víc ho zarazilo, když Nick najednou přestal hrát a zůstal zírat na dveře. Jessie se otočil stejným směrem a málem zamrkal očima, jestli nemá vlčí mlhu. Ve dveřích totiž stála jedna z nejkrásnějších dívek jakou kdy ve svém životě viděl. Byla střední postavy, ale skvěle stavěná, s vyzývavými křivkami přesně na těch správných místech, které ještě podtrhovaly upnuté černé minišaty s jemným potiskem žlutých slunečnic. Půvabný obličej byl lemovaný dlouhými, lehce zvlněnými vlasy medového odstínu. Na rtech jí pohrával jemný, lehce pobavený úsměv a velké, fialkové oči lemované dlouhými řasami se zvědavě rozhlížely kolem. Konečně našly to co hledaly a dívka nesměle zamávala Coleovým směrem. Všichni kluci na ni zíraly, což bylo pro ni bezpochyby trochu nepříjemné a tak se trochu nesměle ozvala. "Já....promiňte, že ruším, já jsem se jen chtěla zeptat Colea, jak tady ještě budete dlouho. Já bych se kdyžtak šla ještě porozhlédnout po obchodech." nesměle vysvetlovala zatím bezejméná dívčina a klukům pomalu docházelo že tahle sexbomba nejspíš patří ke Coleovi. Ten okamžitě vyskočil od bicích a hrnul se k dívce. Objal jí kolem pasu a krátce jí políbil.
"Eh, kluci, tohle je Jennifer, moje manželka. Jenn, tohle je Pete, Nick a Jessie."
Jennifer jim všem věnovala zářivý úsměv a Pete s Nickem jí krátce potřásly rukou. Jessie si s Jennifer potřásal rukou trochu déle než bylo nezbytně nutné a Pete po něm střelil varovným pohledem. Chvíli panovalo trapné ticho a pak se ozval Nick. "Teda, , no já myslím, že bychom to mohli pro dnešek ukončit, přece nenecháme tak půvabnou bytost čekat."
Jennifer ale začala protestovat. "Ale ne, to já se zabavím, jak jsem říkala, podívám se klidně po obchodech, já jsem jen chtěla vědět kolik mám času." Jennifer se bezděky otočila k Jessiemu, který jí věnoval široký úsměv."Ne, Nick má pravdu, ten zbytek můžem dozkoušet i bez něj, s tím si nedělej starosti, Jennifer" při vyslovení jejího jména na ní Jessie upřel drtivý pohled svých blankytně modrých očí a Jennifer se v nich na malou chvilku opravdu ztratila, než znovu našla řeč. "Vážně? No, tak moc děkuju, jsi moc hodný"
"To já vždycky " ovdvětil rádoby ledabyle Jessie a znovu se na Jennifer pousmál.
"Jo, to jo, Jess, to je ztělesněná dobrota, že? Obzvlášť, když se jedná o krásné dámy"vložil se do debaty sarkasticky Pete a odměnil Jessieho mohutným plácnutím po zádech, div se Jessie nerozkašlal.
"Tak fajn, tak zítra. Jo a dík, kluci. " ozval se ještě Cole předtím, než objal Jennifer kolem pasu a společně vyšli do popoledního kalifornského žáru.

Homér

20. července 2018 v 21:10 | tereza
"There is a time for many words and there is a time also for sleep"
Homer, Odyssey, book XI.

Dreams of Sunset, část 10

18. července 2018 v 17:33 | tereza
Connie notnou chvíli jen tak stála a zírala na dveře, kterými předtím odešel Jessie a snažila se vstřebat, co se právě přihodilo. Ve svém ještě stále značně podroušeném stavu nebyla nebyla téměř schopná uvěřit tomu, co se chystala udělat. "Paneboře, já jsem idiot", mumlala si pro sebe. Vážně jsem byla ochotná se s ním tady vyválet na podlaze? Connie nevěřícně potřásla hlavou a zírala na rudou skvrnu od červeného vína, která se notně vsákla do koberce a sloužila tak jako nezvratná připomínka toho, že Connie neusnula a jen se jí to všechno nezdálo. Na druhou stranu, byla za tu skvrnu a za tu rozlitou flašku vděčná. Zároveň se také koukla bezděčně na nástěnné hodiny a zjistila, že už je skoro půl jedné v noci, což byla neklamná známka toho, že se Angie co nevidět vrátí z večerní směny. Connie se okamžitě dala do horečného uklízení, uklidila zbytky od pizzy, také řádně vyvětrala, protože nekouřila a Angie by tudíž mohlo být divné, že je zakouřeno. Také se pokoušela vyčistit skvrnu, jenže jí to moc nešlo a tak se rozhodla nechat to být. Když se poté rozhlédla po pokoji, ještě ho zkontrolovala pohledem. Vypadal celkem normálně, takže si trochu oddechla a šla raději do svého pokoje. Nejdřív měla v úmyslu ještě počkat až se Angie vrátí, jenže jí zmohlo vypité víno Connie usnula tvrdě jako špalek krátce poté, co položila hlavu na polštář.

Ráno jí vzbudila klinkání hrnečku a hvízdot konvice v kuchyni a tak se rychle vysprchovala, oblékla a zamířila do kuchyně, kde už u stolu seděla Angie v krátkých letních šatech s potiskem červených růží, světle hnědé vlasy měla učesané do ohonu a vypadala fantasticky. Connie vedle ní vypadala jako by před pár hodinami prošla nějakým nervovým zhroucením. V koupelně se málem lekla sama sebe. Byla bledá jako stěna, černé kruhy pod očima a krhavé oči. Nicméně dlužno říct, že nato už byla připravená předem. Po kocovině vždycky vypadala jako Lazar, který právě vstal z hrobu. Zkrátka špatně snášela alkohol. Tedy ani ne tak když ho konzumovala, ale jaksi poté. Snažila se to trochu zamaskovat líčidlem, ale moc se jí to nepodařilo, soudě podle soucitné Angiiny reakce. "Panebože, co se ti stalo. Nejsi nemocná? Jseš strašně bledá" podotkla Angie a zkoumavě pozorovala Conniin obličej.
"Ne, já...dala jsem si včera tu flašku červenýho, teda pár skleniček, já...měla jsem trochu depku a asi jsem to trochu přehnala. Jo a pak se mi ještě povedlo to rozlít na koberec" Connie mávla rukou směrem k rudé skvrně. "Já se to ještě pokusím vyčistit, je to hrozný svinstvo" vysvětlovala Connie. Ze všech myslitelných možností se nakonec rozhodla pro pravdu. Tedy pochopitelně pro částečnou, poněkud poupravenou pravdu. Že jí při tom rozlití vína asistoval Jessie, to Angie pochopitelně zatajila.
"Eh, jo, to nějak vyřešíme." máchla nad skvrnou rukou Angie a upila ze svého hrnku kafe. "Jo, mimochodem, koukám, že mi tady Jessie nechal ty desky. Můžem si je pak pustit spolu co říkáš. Třeba dneska večer. Mám volno." brebentila vesele Angie.
"Jo, byl tady, někdy odpoledne" Connie se pokusila o co nejlhostejnější, neutrální tón, nicméně vždy všímavá Angie zachytila v jejím hlase určitý stín nevraživosti.
"Co je? Stalo se něco? Měl nějaký kecy? Jestli jo, tak já...."
"Ne, ne, prosím tě, neblázni, nic se nestalo, já jsem jen ještě unavená ze včerejška a už je plno hodin, musím už do práce, promiň" rozloučila se rychle Connie a vstala od stolu.
Angie se za ní překvapeně ohlédla. Connie? Ty si nedáš ani kafe?" Jenže Connie už zmizela znovu ve svém pokoji.

Heart, Crazy on you

18. července 2018 v 10:01 | tereza

Dreams of Sunset, část 9.

17. července 2018 v 11:04 | tereza
"Ne, to jste mu fakt udělali, vy jste debilové" chechtala se Connie historce kterou jí vyprávěl Jessie. Od jejich poněkud napjatého sedánku nad kávou už uplynuly téměř tři hodiny. Od té doby už se stihli znovu poštěkat a znovu se uklidnit, zahráli si scrabble, snědli pizzu, společně zkritizovali televizní pořady a teď spolu seděli na koberci u pohovky s už téměř vypitou láhví červeného vína. Connie cítila že jí vypité skleničky už začínají pomalu stoupat do hlavy, trochu se jí motala hlava, ale jinak se cítila ještě celkem v pohodě. Jessie chrlil historky z turné, smáli se a Connie připadalo, že před ní sedí zas ten starý Jessie se kterým se kdysi líbala na školních chodbách a o kterém si myslela, že bude jediný kluk v jejím životě a který jí nikdy neopustí. O první lásce si to asi myslíme vždycky a Jessie její první láska byl. A vlastně je pořád. Ke Stephenovi nikdy necítila to, co k Jessiemu, jenže.....ona a Jessie už byli každý někde jinde, navíc jeho životní styl byl mírně řečeno odlišný od toho, který vedla Connie. ale téhle chvíli na tom ale Connie příliš nezáleželo a ona si notně přihnula z další sklničky. Z gramofoni vyřvávalo "Fire" od Jimiho Hendrixe a Connie začala uvolněně pohazovat hlavou do rytmu. Jessie se na ní chvíli s úsměvem díval, taky si přihnul a pak sáhnul dozadu do kapsy džín a vytáhl odtamtud jointa. S lišáckým úsměvem jím zamával Connie před očima. "Dáš si?". Connie zavrtěla hlavou. "Ne,panebože, ...". Jessie trochu pohrdlivě nakrčil nos. "Teda bejvala s tevbou větší zábava. Proč seš pořád tak napjatá?"
"Napjatá, jak to myslíš?"
"No, já nevím, taková jako na struně" vysvětloval Jessie.
Connie se trochu opilecky zasmála. "No, třeba proto, že mi bolí za krkem"
"Fakt?" Jessie se jedním rychlým pohybem přesunul za Connie, srovnal jí ramena do rovné polohy, odhrnul jí vlasy a začal jí jemně masírovat za krkem. "Co....co to děláš?" Connie byla tímhle nečekaným gestem poněkud vyvedená z míry.
"Co asi? Masíruju tě" zašeptal jí Jessie do ucha a Connie ke svému překvapení zjistila, že mu to jde opravdu dobře a že se jí napjaté svaly pomalu uvolňují. Bylo to nesmírně příjemné a tak na chvíli zavřela oči. Až po notné chvíli zaregistrovala, že jí Jessie masíruje už jen jednou rukou a že ta druhá jí pomalu zajela pod tílko a začala jí hladit těsně pod ňadrem a pomalu zajela výš. Connie se motala hlava a připadala si opilejší, než si původně myslela. Navíc Jessie poněkud zintenzivnil akci a začal jí líbat krk a posléze i levé rameno. Chtěla něco říct, nějak ho zastavit, jenže Jessie jakoby to vytušil předem a zavřel jí ústa polibkem. Connie v tu chvíli cítila pocit naprostého deja vu. Bylo to stejné jako tehdy v autě. Nebylo to tak, že by ho nechtěla, nebo že se jí nelíbilo to, co dělá, právě naopak. Jenže tehdy jí zastavil její vlastní strach a její obavy, dnes zas to, že nechtěla podvádět svou nejlepší kamarádku a také Stephena. Panebože, co to proboha vyvádím?, pomyslela si. To se napiju pár skleniček vína a hned jsem ochotná se vyspat s člověkem se kterým už dávno nemám nic společného a se kterým jsme jinak na sebe jako kočka a pes? Tohle si sice myslela, jenže zjistila, že v reálu vlastně není schopná udělat vůbec nic. Naopak viděla samu sebe, jak se otáčí k Jessiemu a jeho polibky mu začíná oplácet a navíc mu dost nedočkavě začíná stahovat triko. Jessie se krátce zasmál a políbil jí škádlivě na ucho. "Nedočkavá. Dneska mi neutečeš jako tenkrát, to si piš" Connie se usmála a chtěla si lehnout na koberec, aby jí mohl Jessie snáz stáhnout kalhoty, jenže jak si lehla dozadu, porazila přitom flašku se zbytkem vína, jehož červeň se teď jako rudá krev rozlila po koberci a začala se do něj okamžitě vsakovat.
"Ježišmarjá, no co to....doprd...no podívej se, cos provedl" vyjekla Connie. Jessiemu to ovšem přišlo náramně zábavné a pokusil se jí zezadu znovu obejmout. "Kašli na to, pak se to vyčistí". Jenže Connie jakoby celá událost probrala ze vzrušení a z opilosti a najednou tu byla zase ta stará Connie, kterou Jessie znal uplynulé tři roky. Sarkastická, ironická a kousavá. Dost prudce ho odstrčila a energicky si odhrnula rozcuchané vlasy z čela a prudce oddychovala. "Nech mě bejt..Ty...ty seš vážně děsnej. Proč musíš vždycky všechno pokazit? Byl to docela fajn večer a ....Co sis myslel? Pokud vím, tak jsi sem přišel kvůli Angie. Tys na ní vůbec nemyslel"
Jessie prudce vstal, rychle si natáhl triko a džínovou bundu a postavil se těsně před Connie. "A ty snad jo? Taky jsi na ní teď před dvěma minutama myslela? Buď k sobě taky někdy upřímná, baby, zkus to, aspoň na malou chvíli. A přestaň ze sebe pořád dělat tu lepší než ty druhý, protože pravda je, že lepší nejsi. Chtěls to úplně stejně jako já, tak si to přiznej. Jenže na to seš moc zbabělá" vrazil jí nakvašeně Jessie a prásknul za sebou dveřmi.

Dreams of Sunset, část 8.

16. července 2018 v 11:37 | tereza
Deska s Buffalo Springfield už dohrála a Connie se pomalu začala propadat do spánku, když jí probudilo klinkání zvonku u dveří. Zaklela a pomalu se sesula z pohovky a dopotácela se ospale ke dveřím. Její tvář nabyla překvapeného výrazu, když uviděla za dveřmi Jessieho tvář. Trochu jí to zaskočilo, protože u nich doma ještě nikdy nebyl, taky k tomu nebyl důvod. Angie se s ním scházela výhradně v jeho bytě, sem si ho nikdy nepřivedla, protože jí bylo jasné, že by tím Connie nebyla zrovna dvakrát nadšená. Jessie měl na hlavě šátek uvázaný na piráta, ze kterého mu vyčuhovaly prameny jeho dlouhých hnědých vlasů a na tváři poněkud překvapený výraz, neboť zcela jistě očekával, že mu otevře Angie.
"Co tady chceš?" Connie se ani neobtěžovala s pozdravem a šla rovnou k věci. Aˇž teď si všimla několika desek, které měl Jessie v ruce.
"Čau, je tady Angie? Já....slíbil jsem jí nějaký desky, myslel, že je doma..."
"Ne, ona si vyměnila šichtu s Holly, potřebovala si něco zařídit, tak to Angie vzala za ní" informovala ho s neutrálním výrazem ve tváři Connie.
"Aha, no....tak můžeš jí to pak dát?" Jessie trochu nejistě natáhl desky směrem ke Connie.
"Jo, jasně. Ještě něco?"
Jessie se trochu zkoumavě opřel o rám dveří a zadíval se na Connie. "Jo. Sluší ti to."
Connie se trochu zašklebila. " Ehm, bývals vtipnější, Jessi." Connie měla rozcuchané vlasy, trochu rozmazaný make-up, šedé tílko bez podprsenky a vytahané tepláky.
"Já to myslel vážně"
"Jo? No, pak si teda míval lepší vkus, aspoň co si pamatuju."
Jessie se k ní naklonil ještě trochu víc, až Connie trochu couvla a upřel na ní štěněčí pohled. "Trocha kafe by nebyla?"
Connie se napřed zatvářila trochu nevěřícně, jako by vůbec nemohla vstřebat fakt, že by si Jessie u ní mohl říkat o pozvání dál, ale pak trochu potřásla hlavou a máchla rukou směrem do předsíně. "Ale jo, pojď dál" vzdychla. Jessie trochu zvědavě nakoukl do předsíně a pak přece jen šel dál. "Páni, máte to tu s Angie docela pěkný, fakt" chválil Jessie s trochu poťouchlým výrazem.
"Jo, to věřím že je osvěžující vidět taky někdy jak vypadá uklizená místnost". Jessie se upřímně zasmál a Connie si na malý okamžik připomněla, jak kdysi dávno ten smích milovala, jak si přála slýchat ho od rána do večera, jak sexy jí ten smích připadal. Dnes jí to přišlo, jako by od té doby uběhla celá věčnost, jako by se to celé odehrálo v nějakém jiném životě. Ten Jessie, který tu teď před ní seděl na pohovce byl víc než o tři roky starší, byl stejný a přece jiný, dělili ho od jeho starého já tři roky. Tři roky, které Connie v podstatě neznala, jako zvláštní díra, mezera ve skládačce, chybějící díl puzzle. "Connie???!"
Ze zamyšlení jí vytrhl Jessieho hlas a ona si uvědomila, že na něj poněkud přihlouple mlčky zírá. "Co? Promiň, já...jsem se zamyslela. Tak chceš to kafe?"
"Jo, jasně, když budeš tak hodná"
"Fajn" Connie se otočila a vyrazila směrem ke kuchyni a uvědomila si, že najednou působí hrozně nervózně a vůbec si neuvědomovala proč. Byla to divná situace být s ním najednou zcela nečekaně sama v bytě. Uvědomila si, že je to vlastně poprvé po těch letech, co jsou spolu sami. Jasně, Jessie se občas zastavil u ní v krámku, ale to bylo jaksi ve veřejném prostoru, bylo to zkrátka jiné. Postavila na vodu a vrátila se zpět k Jessiemu, který si zatím zvědavě prohlížel její sbírku gramofonových desek. S nakrčeným nosem a občasným neskrývaným odporem si tiše četl některé názvy kapel. "Nechceš se u mě někdy zastavit v krámě a vylepšit si vkus? To tě tak zkazil ten tvůj kravaťák?" rýpnul si Jessie.
"Mě se to líbí"
"Fajn, kdo chce kam....."
"Jessi?"
"Co?" Jessie na ní od desek zvedl své nevinné modré oči.
"Nech toho" řekla tiše, nicméně varovně Connie.
Jessie se zasmál jakoby vůbec nevěděl o čem Connie mluví."Čeho?"
"Ty víš dobře čeho. Toho navážení se do mě, do mýho vkusu, do mých desek, do Stephena. Ty nemáš vůbec ani to sebemenší právo mluvit mi do života. Zrovna ty. Ty se seš zrovna vzor pro všechny. Ty kterej seš ochotnej si to rozdat se vším, co má prsa, je to blonďatý, má to dlouhý nohy. Stephen aspoň na rozdíl od tebe něco dělá, buduje si nějakou kariéru, má nějakej cíl, ambice.... A jaký jsou ty tvoje? Přesvědčit co nejvíc lidí, že Hendrix byl Bůh?" rozjela se Connie a Jessie skoro nestačil sledovat proud jejího výlevu. Nastalo zaražené ticho, ve kterém na sebe oba zírali jako dva kohouti připravení pustit se do sebe, načež to Jessie už nevydržel a začal se smát. Na Jesieho smíchu bylo něco, co Connie vždycky milovala a nesnášela zároveň a totiž to, že byl silně nakažlivý a tak netrvalo dlouho a začala se smát taky. Právě v tom okamžiku se ozvalo zapískání konvice s vodou a Connie raději odešla do kuchyně aby to nemusela nějak komentovat. Z kuchyně slyšela, jak se Jessie pořád ještě chechtá, nicméně už se evidentně poněkud uklidňoval a tak zamířila i s kafem zpátky do obýváku. Jessie si od ní vzal mlčky kafe a sednul si naproti ní. "Eh, no, tak já myslím, že tohle téma raděj opustímě, ne?" zadíval se na ní, nicméně oči se mu pořád ještě šibalsky smály. "Měl bych si to zapsat, než to zapomenu"
"Co?"
"No, to o tom Hendrixovi
"Ještě pořád hledáte toho bubeníka?" změnila Connie raději téma.
"No, už jsme ho asi našli. Je teda o něco starší, už je dokonce ženatej, jmenuje se Cole, ale je fakt dobrej. Takže ho asi berem."
"Henry už je zpátky z Indiany?" Henry byl Jessieho o šest let mladší brácha, který byl momentálně u tety v Indianě. Dělo se tak vždycky o prázdninách, nebo když byl Jessie na turné, jinak bydlel společně s Jessiem ve Valley.
"Ne, bude tam ještě skoro měsíc. Naštěstí." zvedl oči v sloup Jessie.
"Buď rád, že ho máš." podotkla varovně Connie.
"Jo, to já jsem, ale bydlelas někdy s puberťákem?"
"no, už tě vidím, jak ty si děláš starosti jestli přijde včas domů" podotkla Connie.
"Myslíš si, že mi na něm nezáleží"
"To jsem neřekla, jen.....Prostě tě znám."
"Myslíš?"
Connie nevěděla co na to říct a tak raději zabořila pohled zkoumavě do hrnku s kávou.

Dreams of Sunset, část 7.

15. července 2018 v 11:05 | tereza
Connie ležela na pohovce s cigaretou v ruce a poslouchala Buffalo Springfield. Byl ospalý letní podvečer a ona se nudila. V televizi jako obvykle nic zajímavého nebylo a Angie měla nečekaně noční směnu, takže Connie byla sama doma. Bylo to přesně ty chvíle, kdy se plně uvědomila, jak je její život zoufale nudný. Vlastně se v něm nic zajímavého nedělo. Už přes tři roky bydlela v malém apartmánu kousek od hlavní promenády a svého krámku, ve kterém prodávala a před dvěma lety přibrala k sobě novou spolubydlící Angie. Získala byt nesmírně levno za peníze, které jí daly rodiče k promoci a krátce nato se také seznámila se Stephenem, náměstkem ředitele malé pobočky místní pojišťovny. Byl ženatý, se dvěma malými dětmi a Connie tak byla už tři roky jeho milenkou. Klasické klišé, které však bylo pro Connie reálné až moc. Skončit to chtěla už nejméně desetkrát a pokaždé si to rozmyslela. Připadalo jí, že pak už by ve svém životě neměla zajímavého už opravdu nic. Občas se přistihla, že přemýšlí i o Jessiem, jaké by to bylo, kdyby zůstali spolu. Došla k závěru, že by to pravděpodobně nebylo o moc lepší, a nejspíš by se dříve či později stejně rozešli. Byla si vědoma, že tehdy tu noc v autě reagovala přehnaně, snad až hystericky, ale nemohla si pomoct. Měla pocit, že je pod permanentním tlakem, že kdykoli se na ní Jessie podíval, tak to jediné, co ho zajímá je to, kdy už se s ním konečně vyspí. A ona měla zkrátka pocit, že je to na ni moc brzo, že ještě není připravená, že jí to bude bolet, že bude třeba Jessie moc hrubý, že na ní nebude hrát ohledy, bla bla bla. Connie se ironicky ušklíbla, když si později vzpomněla na svoje naivní dívčí obavy. Přesto si vlastně v první chvíli ani neuvědomila, že právě tohle způsobí jejich rozchod. Oba byli uražení, ješitní a ani jeden z nich nechtěl ustoupit a tak se stalo to, že se ignorovali na školních chodbách až do promoce. A pak se najednou jejich cesty definitivně rozdělili, byť se stále vídali na ulicích neboť bydleli kousek od sebe. Jessie rozjel naplno svojí kapelu a s klukama hráli po klubech. Connie se občas zašla podívat, přece jen jí zvědavost nedala. Jessie byl slušný zpěvák, hrál taky na kytaru a zvládal různé žánry od country, blues až k rocku, ale jejich kariéra byla jaksi nahoru/dolů. Viděla, jak ho sebral propadák s druhým albem, které vydali a tehdy, aniž by byla ochotná si to přiznat, se o něj opravdu bála. Dost ho to sebralo a tak trochu se vymkl kotrole. Od známých slyšela, že se sjíždí koksem, vodí si skoro každou noc domů jinou holku a taky dost pije. Říkalo se, že utratil skoro všechny peníze co měl. Bála se, ale popravdě, její život byl tehdy zejména Stephen a Jessie a jeho eskapády už pro ni jaksi přestali být na pořadu dne. Se Stephenem se seznámila, když se přišel do krámku zeptat, jestli také prodávají nafukovací člunky pro děti a Connie ho odkázala do blízkého sousedního obchodu. Jenže druhý den přišel znovu a pozval ji na večeři. Věci pak dostaly rychlý spád. Věděla od samého začátku, že je ženatý, ale na druhou stranu jí přišlo, že ona nemá co ztratit a snad jí připadalo, že má taky trochu nárok na to si užít. Jenže to šlo takhle pořád dokola a ona se už dávno vzdala šance, že by se někdy rozvedl.

Thirty Seconds to Mars, The Battle onf one

13. července 2018 v 11:25 | tereza
Ó ano, přiznávám, jsem trochu ulítlá na "screaming singers", ale no....nemůžu si pomoctMrkající

Dreams of Sunset, část 6.

12. července 2018 v 15:24 | tereza
Jessie s nasupeným výrazem přerovnával desky na policích v krámě, neboť jeho spolupracovník Nick seřadil všechny desky pečlivě podle abecedy, čímž totálně rozhodil Jessieho zavedený systém chaosu, ve kterém se však vyznal jen on sám. Jinak byl ale Nickovi nesmírně vděčný. Pokrýval většinu šichty, když byl Jessie na turné s klukama a táhnul to v krámě sám. Navíc byl na hudbu rozený odborník a s lidma to uměl. V hudbě se Jessie vyznal pochopitelně stejně dobře jako Nick, ne-li líp, jenže s lidma to už bylo horší. Jessie rozhodně nebyl rozený obchodník, většinou se velmi rychle s někým pohádal a Nick to pak za něj musel žehlit. Prostě vždycjy rychleji mluvil než myslel, byl impulsivní, s klasickým postojem typu "žít teď a tady" a za sebe se příliš neohlížel. Bral co se nabízelo a nikdy v sobě neměl moc ochoty se za něco omlouvat nebo něčeho zpětně litovat. Snad to způsobila právě předčasná smrt rodičů a určitý pocit křivdy, že mu někdo tam nahoře vzal to nejcennější v jeho životě a on už to nechtěl dopustit znova. Bylo mu devět a bráchovi Henrymu tři, když je dali do dětského domova. Navíc je rozdělili a tak ani nebyli spolu a Jesssie dlouho ani nevěděl co s bráškou je. Odmala byl rebel, často se rval a byl chronický útěkář. Pro Jessieho byl v té době typický věčně bojovný, výhružný postoj a věčná nekázeň a nechuť vůči jakýmkoli autoritám, jež v té době ztělesňovaly vychovatelky. Jedna z nich, slečna Morganová mu jednou vrazila facku, když jí nazval ubohou starou pannou. Tělesné tresty byly zakázané, ale nikdo se o té facce nikdy nedozvěděl. Jessie byl typický "bad boy", ale na druhou stranu nikdy nešikanoval slabší, naopak, když došlo na nejhorší, dokázal se jich zastat a svého malého brášku miloval jako nikoho a byl by se za něj rval až do krve, pokud by mu někdo ublížil. Když přišel do puberty, začal si všímat holek a zejména toho, že po něm docela dost pokukují a došlo mu, že má asi pro ně jisté kouzlo a netrvalo dlouho a začal toho dost využívat. V necelých šestnácti přišel o panictví s o dva roky starší servírkou z jednoho klubu, kam ještě s pár kamárady načerno chodili a holky začal střídat rychlostí blesku. Pak si ale ve škole začal stále víc všímat nazrzlé plaché krásky s laníma očima jménem Connie a najednou ho ostatní holky přestali zajímat a bylo tu jen Connie. Connie, Connie, Connie - to jméno mu znělo jako rajská hudba a netrvalo dlouho a začali spolu chodit. Kluci z děcáku se mu pošklebovali, že "lover boy" v tom lítá až po uši, ale jemu to bylo fuk. Všechno bylo krásné, zalité sluncem, jenže....Connie mu dovolila zajít jen na určitou mez a dál už ne. Prostě ještě není připravená...vysvětlovala mu stydlivě se sklopenýma očima. "Snaž se to pochopit, já...já se bojím, naši by mě zabili, kdyby...." omílala Connie pořád dokola a Jessie se snažil to chápat, opravdu, snažil se, ale pomalu mu docházela trpělivost. Miloval jí a chtěl jí, tak hrozně moc a nechápal jak k němu může být tak netečná. A po večírku na Den díkůvzdání to všechno podělal, totálně. Jeli z večírku a Jessie zastavil u lesíka kousek u pláže. Všechno vypadalo ok, líbali se a Jessiemu se zdálo, že by Connie přece jen tentokrát byla svolná, jenže se krutě zmýlil. Když začal dávat dost jasně najevo, co po ní chce, ani se nestačil vzpamatovat a přilétla mu na tvář taková facka, až se mu zatmělo před očima. "Co si myslíš? To je to jediný o co ti jde, viď? Víš co, Jessi, už tě mám plný zuby. Vždycky, když tě vidím, mám pocit, že jediný co tě na mě zajímá je...." Connie se odmlčela, kousla se do spodního rtu a cítila, jak se jí oči zalévají slzami, ale vzpamatovala se a vyjela na něj. "Opovaž se na mě ještě někdy sahat takovýmhle způsobem. ostatně...to je ti podobný, seš sobec, hnusnej sobec. Když nedostaneš to, co chceš, tak si to prostě vezmeš ať to stojí co to stojí, viď. Jenže u mě si se přepočítal. Víš co, už za mnou nechoď. Nikdy" zaječela na něj Connie, vyskočila z auta a práskla za sebou dveřmi. Jessie byl jako zasažený bleskem, přesto se ale vzpamatoval a zaječel na ní z auta stejným způsobem jako před chvílí ona na něj. "Fajn, jak chceš. Ještě pro tvojí informaci, to co jsem ti chtěl udělat, je něco co lidi spolu normálně dělaj, když se milujou, pokud to ještě nevíš. Zeptej se doma maminky, asi ti to zjevně ještě nestačila říct, ty náno!!!!" zařval na ní z okénka. Sotva to dořekl, okamžitě toho zalitoval, ale už bylo pozdě. Ještě chvíli sledoval Connie, která se rozběhla s botama v rukách podél pláže a zmizela mu z dohledu. Nikdy by nikomu za boha nepřiznal, že o kus dál musel znovu zastavit, protože se mu třásly ruce a rozbrečel se tam s hlavou opřenou o volant jako malý kluk. Následující dny a týdny se Connie chovala jako by neexistoval a okázale ho ignorovala a tak to šlo až do promoce. Párkrát se snažil si s ní promluvit, omluvit se jí ale všechno marné. Po čase to vzdal. Jenže bydleli kousek od sebe a tak se nemohli úplně ignorovat. Po čase mu konečně začala odpovídat na pozdrav nesmělým "ahoj" a když začal Jessie s klukama vystupovat v místním klubu u pláže, viděl jí dokonce i s kamarádkou na jejich koncertě. Možná se mu to jen zdálo, ale přišlo mu, že se na něj jednou i nepatrně usmála, což by byl obrovský pokrok. Začala prodávat v malém hippie krámku pro turisty a Jessie se občas zastavil. Pomalu spolu začali zase mluvit, ale stejně měl Jessie pocit, že něco se mezi nimi navždycky pokazilo, že už to nikdy nemůže být jako dřív. Přebolelo to na obou stránách, ale Connie byla pořád ostražitá, pichlavá a sarkastická, ale už přece jen spíše v škádlivějším duchu. Ještě víc se začali vídat, když Connie přibrala do svého bytu svou spolubydlící Angie po které Jessie okamžitě vyjel a úspěch zaznamenal až po měsíci usilovného snažení. Bylo to skoro, jako by mu někdo poslal Angie jako náhradu za Connie, jenže takovým pitomostem Jessie pochopitelně nevěřil!!!!

P.S. Snažila jsem trochu tématicky vybrat song, který by seděl k vyprávění a budu se o to snažit i v příštích dílech, tak doufám, že se mi to aspoň trochu zdařilo. Jinak všechny nápady, připomínky, chválu i kritiku vítám. Díky!!!

Dreams of Sunset, část 5.

10. července 2018 v 14:33 | tereza
Angie měla sen, ve kterém byla zase doma a její otec na ní ječel, že přišla večer pozdě. Do snu se jí však pletl ještě jiný hlas, který na ní jakoby zdálky volal "Kotě, kotě, vstávej, musím do práce, no tak, honey, už je ráno". Angie se zdálo nepravděpodobné, že by jí její vlastní otec nazýval "kotě" nebo "honey" a začalo jí pomalu docházet, že to volání není sen , ale skutečnost a otevřela oči. Přivítala jí Jessieho tvář, který jí lehce cloumal s ramenem a snažil se jí vzbudit. Angie na něj ospale zamžourala. "Co...co se děje?" zamumlala.
Jessie si sedl k ní na postel,lehce se na ní usmál a políbil jí za ucho. "Už je deset, musíš vstávat. Už teď mám hodinu zpoždění". Jessie prodával v obchodě s deskama ve kterém se střídal se svým kámošem Nickem. Je pravda, že s otvírací dobou si Jessie příliš hlavu nelámal ostatně jako s ničím ve svém životě. "I když...když o tom teď tak přemýšlím, jestli otevřu teď nebo až za hodinu...." namítl přemýšlivě Jessie, překulil se k Angie na postel a začal jí stahovat přikrývku, kterou si stydlivě držela u hrudi. Angie mu jí ale rezolutně vytrhla z ruky, vyskočila z postele a šla hledat zbytek svých svršků, rozházených po pokoji. "Přestaň! Můžeš laskavě přestat s těma srandičkama a pomoz mě hledat. Nevíš kde mám podprsenku?"
Jessie vzdychl a jen tak pro formu se podíval pod postel a vzápětí se skulil do křesla. "To nevím. Ostatně....přece jí nepotřebuješ"
"Hahaha, moc vtipný. Podívej cos udělal, myslíš že mám peníze na to kupovat si nový?" rozčilovala se Angie a ukazovala mu utrhlé ramínko u košilky. Jessie zvedl otráveně oči v sloup a odkráčel do kuchyně. Zjevně zas tak moc nepospíchal. "Dáš si kafe?" zavolal na ní.
"Ne. Pokud vím, tak si říkal, že pospícháš, tak dělej" namítla Angie a hodila po něm zelené, batikované triko.


Vypravili se asi za půl hodiny a kráčeli údolím směrem k městu. Šli častěčně lesem, ale slunce už nemilosrdně pražilo. Angie měla směnu až večer a task se rozhodla, že se zastaví u Connie v krámě. Ve městě se ona a Jessie rozdělili, Jessie do obchodu a Angie ke Connie. Když vešla Anie do obchůdku, naskytl se jí prakticky neměnný pohled. Connie seděla za pultem s otevřeným časopisem a s větrákem namířeným na obličej. Když slyšela cinknutí zvonku, otráveně vzhlédla, nicméně obličej se jí rozjasnil, když uviděla Angie. "Á, návrat ztracené dcery. Tak copak mi děvenko povíš. Kdepak jsi asi spala dneska v noci" Connie nasadila legrační tón káravé matky a Angie se na ní zakřenila. "To snad víš moc dobře ne?"
"Bavila ses?"
"Je to blbec. Jenže přitažlivej blbec, což je ta nejhorší kombinace"
Connie se zasmála a odložila časopis. "No jo, sex je mocná zbraň. Ty seš ztracená, totálně. Jseš do něj zabouchlá a odmítáš si to připustit. Nikam to nepovede, Angie, věř mi. Jeho nepředěláš, já ho znám. Možná ne v tom směru jako ty, ale....znám ho od školy, to už něco počítá, nemyslíš?"
"Ehm, no, asi jo. Tak co, mělas to nějaký lidi," změnila raději téma Angie.
"No, ani ne, i když někdo tu byl. Francis. Jo a nechal ti tu knížku" Connie se sklonila pod pult a vytáhla objemnější svazek. "O myších a lidech. John Steinbeck. Prej ssis to chtěla od něj půjčit."
Angie hluboce vzdychla a schovala si tvář do dlaní. "Ježíš, já jsem na něj úplně zapomněla. On....on na mě asi čekal, víš, my jsme se domlouvaly, že na mě po šichtě počká a půjdem se projít, jenže pak se tam objevil Jessie a já jsem úplně...."
"úplně ztratila hlavu." doplnila ji věcně Connie.
"Dopr....to je trapný. Ale vždyť nás musel vidět. Krucinál..."
"No tak z toho nedělej tragédii. Prostě tě asi nechtěl přivést do trapný situace a sebe taky. Přece o nic nejde ne?" mudrovala Connie.
"Ne, nejde ale....Já nechci aby si myslel, že...že se objeví Jessie a já úplně zblbnu a rázem zapomenu na všechno co jsem mu slíbila. Nechci vypadat jako nějaká nána, která pro krásný modrý oči zapomenu na všechny a na všechno."
"No a není to tak?" ušklíbla se na Connie, která vzápětí přistál na hlavě časopis, který po ní mrštila Angie a obě se bláznivě rozesmály.

Mazzy Star, Flowers in December

10. července 2018 v 11:04 | tereza

Melanie Safka, Beautiful People

9. července 2018 v 17:17 | tereza