Sny na paletě 8.

12. března 2018 v 13:48 | tereza
Maxovi nebylo moc dobře celý den a tak ho víceméně proflákal. Na přednášky na univerzitě kašlal, Fred jeho kámoš už od školy mu je stejně potom přinese. Spal skoro až do poledne, pak si zašel dolů do nedaleké kavárny na kávu a snědl u toho dva croissanty se šunkou sa sýrem, chvíli poseděl a pak se vydal zpět domu. Cestou si koupil noviny a doma se s nimi usadil na terase. Ale nedalo mu to a brzy se zvedl a začal se s lehkou netrpělivostí prohrabávat ve velké dubové skříni až po notně dlouhé době konečně nalezl co hledal. Byla to dosti objemná krabice plná fotografií. Chvíli se v nih jen tak bezcílně prohraboval. Byla na nich jeho matka na fotce z nějakého plesu, v dlouhých vyšívaných šatech, s vyčesanými vlasy a krásným, elegantním náhrdelníkem, dále fotky jeho otce, ostatně dost nezajímavé, a také fotky jeho dědečka, které už byli zajímavější podstatně více. Max musel uznat, že to byl ohromný muž už ve svém mládí. Hrdý, nicméně poněkud lišácký výraz, husté, lehce zvlněné vlasy, uhrančivý pohled hnědých očí. Maxe až zarazilo to, jak strašně se mu podobá. Vůbec se nepodobal otci a světlovlasé matce už vůbec ne. Bylo zcela evidentní, že je věrným otiskem svého dědečka. A nejen vzhledově, ušklíbl se Max a lehce se nad tou představou usmál. Pojedu za ním. Musím. Nevěděl proč, ale strašně ho to najednou za ním táhlo, najednou ho musel vidět. Jistě, celý čas si dopisovali, asi tak dvakrát do roka ale bylo to takové zdvořilostní. Děda Max se rozhodně nemínil hnout ze svého haličského statku a Max měl v době dospívání jiné starosti, i když na dobu strávenou s dědou vzpomínal strašně rád.
Ještě chvíli se hrabal ve fotkách až našel to, co hledal. Byla to fotka právě z haličského statku. Max na ní seděl na dosti statném, krásném hnědákovi a snažil se tvářit nebojácně a u jeho sedla stál s pyšným výrazem děda Max. Max si na to, kdy se fotili kupodivu pamatoval naprosto jasně. Byl to předposlední den jeho prázdnin u dědy a tak byla celá následná vyjíždka a focení trochu poznamenaná smutkem z blížícího se odjezdu. "Mám z tebe radost, chlapče" řekl mu tenkrát děda a Max měl pocit, že to bylo největší ocenění, jaké se mu může od dědečka kdy dostat. Jednou ho slyšel když mluvil s jeho matkou a řekl. "Z Maxe vyroste pořádnej chlap, takovej podle mýho gusta. Cítím to v kostech.Je to má rasa. Má. Jen má. Jen uvidíš sama. A nezmůžeš proti tomu nic. Nic, holčičko. " vmetl tenkrát děda do tváře své udivené a rozzlobené dceři.
"Tvoje rasa? Myslíš jako opilec, rváč a holkař? No, to doufám, že ne, táto, o to se sakra postarám" zahřímala a když viděla Maxe stát ve dveřích, popadla ho za kabát a doslova ho vyvlekla ze statku a rovnou do auta. To bylo naposled co Max dědu viděl a naposled co statek navštivili.
Děda se nemýlil, pomyslel si Max a na tváři mu zahrál lehký úsměv jež po chvíli přece jen trochu pohasnul zvláštní temnotou a hořkou pachutí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama