Back to the Garden, část 1.

20. března 2018 v 15:46 | tereza
Jeden z vůbec prvních příběhů, co jsem psal, takže je to už docela staré, ale snad se budeč líbit a k jaru se docela hodí, tak uvidíme.Mrkající

Říjen, 1968, NEW York
"Dělej, pohni sebou....no to snad není možný, to by tam snad dal úplně každej." Už zase. Ječení kluků z chlapecké koleje, kteří hráli dole na hřišti fotbal bylo neklamným znakem blížící se třetí hodiny. Suzy ležela na břiše na tvrdé matraci a snažila se vstřebat do mozku alespoň nějaké informace o prokletých básnících., nutno říci, že s téměř nulovým výsledkem. Množství učiva tady na Riversideské Univerzitě v New Yorku bylo tak neuvěřitelně objemné, až měla pocit, že tolik látky, co vyslechla tady za uplynulý měsíc, nevyslechla za celou dobu svého pobytu na střední u nich domě v Oklahomě. A co bylo vůbec nejhorší, vypadalo to, že většina studentů s tím patrně nemá sebemenší problém a považují to za něco naprosto normálního a přirozeného.
Jediný kdo s ní soucítil byla Gina, její spolubydlící na koleji. Od první chvíle, co Ginu uviděla, bylo Suzy jasné, že s touhle dívkou se tedy nudit rozhodně nebude. Gina nikdy nepřipouštěla žádné pochyby ani kompromisy. Všechno pro ni bylo jen černé, nebo bílé. Když uviděla nějakého kluka, byl pro ni buď "absolutně sladkej", anebo nestál ani za to, aby o něj zavadila pohledem. Byla hezká, s velkýma, živýma očima, které neustále s nelíčenou zvědavostí těkaly z místa na místo a s hřívou hustých, černých vlasů, které jí v mohutných vodopádech splývaly až téměř k pasu.
Suzy se s Ginou znala jen něco málo přes měsíc, ale někdy jí to připadalo jako celá léta. S některými lidmi se to stává. Někoho znáte celý život a přesto pro Vás zůstane navždy cizím. "Jako můj otec" pomyslela si Suzy. Byl pro ni věčnou záhadou. Byl téměř vždy nemluvný a mrzutý. Když přišel odpoledne ze směny, utrousil jen obřadné "Dobré odpoledne", jako by vcházel na pobočku úřadu a ne do vlastního domu, k vlastní dceři a manželce. Pak za sebou zavřel dveře do pracovny a až do večeře o něm nikdo neslyšel. Když byl čas k jídlu, vyšel z pracovny, sedl ke stolu, řekl "Dobrou chuť" a to bylo za celý večer zhruba vše. Nikdy se nestaral, zda Suzy něco netrápí, dokonce ho příliš nezajímaly ani její školní výsledky. Od malička ráda malovala, ale otec se o její práce nikdy nestaral. Zkrátka k sobě nikdy nenašly cestu. Když mu pak lékaři objevili rakovinu, necítila nic, ač se sebevíc snažila. Ani bolest, soucit, nebo lítost. Prostě to nedokázala. Ani na jeho pohřbu. Vlastně měla pocit, jako by ani nikdy v životě neplakala. Někdy si připadala studená a chladná jako led. V hloubi duše ale věděla a cítila, že to není pravda, že je schopná věci prožívat, ale občas jako by se za to styděla.
To Gina zjevně podobnými obtížemi netrpěla. Byla jako uragán, který vtrhne do místnosti a zanechá po sobě nesmazatelné stopy. Jako právě teď.
"Vstávej, stejně se v tom randálu zezdola nic nenaučíš, musíme vybírat šaty."
"Šaty? Jaké šaty? Na co?" Suzy se s velkým přemáháním zvedla z postele a nohy si dala do tureckého sedu.
Gina už ji ale neposlouchala. Byla plně zaujatá pokládáním desky na gramofon a zakrátko místnost zaplavil jemný hlas skotského písničkáře Donovana, kterého Gina nekriticky zbožňovala. Mezitím stihla ještě pozotvírat skříně a vyházet z nich téměř všechny svršky., které vlastnila. S našpulenou pusou si kriticky měřila každý kousek a žádný se jí patrně nezdál dost dobrý.
"Co se vlastně děje?" Zeptala se Suzy a snažila se tvářit trochu účastně.
"Lukas! Lukas mě pozval do Swamp, umíš si to představit? Tam se jen tak někdo nedostane, víš jak je to tam malý?"
"Jak to mám vědět? Nikdy jsem tam nebyla a pokud vím, ty taky ne. A ani o to nestojím." odsekla trochu nakvašeně Suzy. A pokračovala. "Vážně, Gino, dej si pozor, fakt, slyšela jsem, že ten klub nemá zrovna nejlepší pověst, a je to prý hrozná díra a taky tam prej jedou drogy docela ve velkým."
Gina se na Suzy ušklíbla. "Prosím tě, paní slušná, tak tam pojď se mnou, abys na mě dohlídla. Co ty víš, třeba se tam ze mě během jednoho večera stane zfetovaná troska, to si přece nevezmeš na svědomí" ušklíbla se Gina a začala zkoumat i Suzyin šatník.
"Ty jsi neskutečná" rozesmála se Suzy. "Co to tam vlastně je za akci?" dodala poraženecky.
"Hraje tam jedna kapela, Lukas na nich už byl a říkal, že jsou fantastický. Je to prej docela vodvaz" dodala Gina
"Hmm, a že hrajou ve Swamp, když jsou tak úchvatný"
"No, tak Stouni z nich asi nebudou, ale na druhou stranu, znáš to, nikdy neříkej nikdy. Jo, a ten jejich zpěvák...hm...Cass, nebo tak nějak, je prej taky něco. " Gina při slově "něco" zdvihla významně obočí a Suzy bylo hned jasné, odkud vítr vane.
"Myslela jsem, že tam chceš jít kvůli muzice a taky kvůli Lukasovi a ne šilhat po zpěvákovi"
"Znáš mě, stihnu všechno."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama