Sny na paletě

7. února 2018 v 12:24 | tereza
Předestírám, jen taková momentální pitomost.

Paříž, 1964
Max se upřeně díval na dívku před sebou a zároveň na paletu. Stále na obraze něco dodělával a vylepšoval. Mhouřil oči a kousal se do rtu, čímž vyvolal smích dívky stojící mu modelem. Nadia byla dcera ruské šlechtičny, která utekla kdysi před Bolševiky do Paříže, Max zase synem zchudlé rakouské šlechtičny, která utekla do Paříže pro změnu před Hitlerem. Seznamila se tam s Pierrem, Maxovým otcem a pochopitelně už tam zůstala. Vplula s naprostou samozřejmostí mezi pařížskou bohému, tlachala s Cocteauem, Sartrem a Saganovou a svého syna víceméně přenechala do péče chůvy. Nikdy nebyla stavěná na rodičovství a rodinný život a Max její neklidnou povahu beze zbytku zdědil. Jeho matka byla krásná žena a její syn byl po ní. Měl klasicky hezké, mužné rysy, husté hnědé vlasy a stejně oříškově hnědé velké oči, které jakoby si stále držely dětskou nevinnost a nadšení. Max matčino nadšení pro filozofování a bohému příliš nesdílel, vždycky jin dával najevo jisté pohrdání, nicméně si občas musel dost neochotně připustit, že vlastně není lepší než oni. Studoval paradoxně také filozofii a ve volném čase si přivydělával jako malíř. Jinými slovy se vlastně taky flákal, stejně jako oni. Umění opravdu miloval, jenže bylo mu jasné, že druhý Chagall nebo Kandinský z něj nikdy nebude a taky mu bylo jasné, že ty holky se do jeho ateliéru nehrnou z lásky k umění. Až ho samotného vždycky překvapilo kolik z nich mu bylo ochotno stát mu modelem. Svým bohatým matinkám asi doma neřekly, že se jednalo o akty a že toho Max zpravidla s nimi moc nenamaloval. Max se sám pro sebe ušklíbl. Kdyby jen věděly, jak jsou ty jejich dcerky počestné...haha, o počestnosti by si mohly nechat zdát leda ve snu. Někdo by o něm jistě řekl, že je jen rozmazlený fracek, bezcharakterní hajzlík, nicméně Max to viděl jinak. Bral od života, co nabízel a neohlížel se za sebe. Žil ve společnosti hyen a kdyby nebyl takový jaký byl, ostatní by ho rozsápali na kusy a znemožnili. Pro něj to byla jen nutná obrana, aby se nezbláznil. Vlastně nevěděl co se sebou a nebyl to jen jeho problém, ale celé jeho generace. Děti lidí, jež přišli o veškerý vliv a žili jen iluzemi, sny o dávné zašlé slávě. jejich děti už neměli ani ty iluze. Dávno o ně přišli. Jenže mít s nimi soucit? Na to se těm obyčejným lidem nějak nedostávalo dost dechu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama