La Vie est Belle, část 17.

2. ledna 2018 v 11:55 | tereza

Seděli tam spolu tiše ještě drahnou chvíli. Elisse se po chvilce od Etienna odtáhla, jako by si v tu uvědomila, kde je a že se objímá s pro ni v podstatě cizím klukem. Začala si otírat oči a zjistila, že u sebe nemá ani kapesník. Najednou jí bylo trochu trapně. "Prosím tě promiň, já....tohle tě asi vůbec nezajímá a no...nechtěla jsem brečet" rozpačitě sklopila oči k podlaze a trochu popotáhla nosem. Etienne se na ní chvíli díval a uvědomil si, jak je ještě mladičká a jak křehce a bezbranně působí. Znovu pocítil až skoro neodolatelnou chuť přitáhnout si jí do náruče a znovu jí šeptat, že bude všechno zas dobré. Jenže ta chvíle už byla pryč a aby jí trochu rozptýlil, navrhl. "Poslyš, nechceš se jít podívat se mnou do krámu a do pekárny dozadu? Já jsem tam od jedenácti, střídám teď mamku v krámku, tak kdybys chtěla, třeba bys tam mohla být chvíli se mnou...tedy, samozřejmě pokud chceš" Etienne se zatvářil trochu rozpačitě a sklopil stydlivě oči k zemi.
Ale Elisse se rozzářila. "Moc ráda".
Etienne jí galantně podal ruku a oba se společně vydali k pekárně. Krámek byl malý, takže byly s prohlídkou hotovi dost rychle, ale brzy se do krámku začali trousit první zákazníci a Elisse začala naprosto automaticky a přirozeně Etiennovi pomáhat. Podávala mu bagety z vyšších polic, aby nemusel lézt pořád nahoru a dolů, běhala dozadu do pekárny pro čerstvý, právě upečený chleba a co bylo nejdůležitější, úsměv jí za celou dobu nezmizel s tváře. A nebyl to nucený úsměv, ale takový ze kterého se Etiennovi rozbušilo srdce. Proboha, vzpamatuj se, pomyslel si sám pro sebe Etienne. Ta holka je tady sotva dva dny a ty jsi z ní úplně hotovej, říkal si pro sebe, ale nebylo to moc platné. Opravdu se tak snadno zamiluju, nebo je to vždycky jen takové okouzlení, pobláznění? Jak se to rozezná od lásky, od skutečné lásky? O Jeanne si taky myslel, že ji miluje, ale od té doby co odjela jak často si na ni vzpomněl? Musel sebekriticky přiznat, že skoro vůbec. A co Ginette? No, tam to bylo lepší, tam si alespoň nenamlouval, že jí miluje. Ale Elisse ho mátla a trochu z toho měl strach. Cítil něco, co ještě předtím nikdy necítil a byl to zvláštní pocit, který ještě neuměl přesně definovat. Zajímalo ho, co si o něm myslí asi Elisse. Ve skrytu duše doufal, že jí alespoň není protivný. Ale ne, to by s ním přece netrávila v krámku celý den a nepomáhala by mu, ale na něco by se vymluvila. A navíc vypadá š´tastně. Alespoń pro tuhle chvíli, ale i tak byl rád, že jí dokázal vykouzlit na tváři úsměv. V tu chvíli to byla pro něj ta nejkrásnější věc, jenže na jak dlouho?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama