Leden 2018

C. Bruni, J´arrive a toi

31. ledna 2018 v 15:28 | tereza
Učím se na zkoušku, takže nemám teď bohužel moc času na psaní, ale o víkendu snad něco sesmolím.

C. Bruni, Quelqu´un m´a dit

30. ledna 2018 v 15:38 | tereza
Všem přeji krásný slunečný denUsmívající se

K. Kryl, Salome

29. ledna 2018 v 16:33 | tereza
Salome, podobna kytaře, pro svého vladaře, Salome tančí....

M. Anissina, G. Peizerat, Povinný tanec,1999

28. ledna 2018 v 11:14 | tereza
Naštěstí tu pořád máme hudbu, tanec, knihy, umění a spoustu krásných věcí, které můžeme obdivovat

Volba

28. ledna 2018 v 11:11 | tereza
Ach jo, co říct k včerejší volbě? Jsem zklamaná, to je asi tak všechno co k tomu říct. Doufala jsem v obrat, ve změnu k něčemu důstojnějšímu, reprezentativnějšímu, k někomu za koho bych se nemusela stydět. Víte, svým způsobem ty lidi na vesnici a důchodce a já nevím kdo všechno Zemana volily chápu. Možná jim přijde, že je stejný jako oni, že má také nemoc, že se belhá o holi stejně jako oni a tím pádem, že jim třeba rozumí. Asi. Nevím. Možná jsem schopná je pochopit, ale já prostě volila jinak. Jistě, nejsem prorokem, nevím jaký by byl profesor Drahoš prezident, ale prostě mám pocit, že by nám byl důstojnějším reprezentantem, byl slušnější, nebyl neurvalý a sprostý. To je prostě můj osobní názor a tak zkrátka u mne převažuje určité zklamání a frustrace z výsledku. Možná jsem opravdu na nějaký okamžik věřila v něco lepšího. Bohužel, vždycky to tak je a vždycky se zklamu.

La Vie est Belle, část 21.

27. ledna 2018 v 16:24 | tereza
Následující den byla neděle a nastalo nevídané horko. Vzduch byl od samého rána ztěžklý vedrem a tak byla Elisse vděčná, že u Pelletierů v kuchyni byl příjemný chládek. Etienne si k ní přisedl s hrnkem studeného mléka a tlustým krajícem chleba s tvarohem a s gustem se napil. Chvíli jí s úsměvem pozoroval a pak důležitě pronesl. "Mám pro tebe návrh"
Elisse zvedla udiveně oči od hrnku s čajem. "Návrh? A jaký?"
"Co bys tomu řekla, kdybychom se šli vykoupat? Tady kousek za lesem je takový lom, nebo spíš jezírko, a je tam nádherně, je tam spousta stromů a příjemnej chládek. Můžeš si tam lehnout a číst si, nebo se můžem vykoupat." vykládal Etienne a oči mu zářily.
"Jenže já nemám plavky a taky...no-" zarazila se Elisse.
Etienne se na ní tázavě zadíval a tak Elisse trochu zarděle pokračovala. "Víš, já...no..já neumím plavat."
Etienne na ní udiveně vykulil oči. "Ty neumíš plavat?"
"Ne. Nikdo mě to neučil, navíc, v Paříži moc rybníků nemáme, víš".
Pro Etienna se tahle informace zdálo skoro nepochopitelná. Pro kluka z malého města obklopeného přírodou, se zdál fakt, že umí plavat naprosto přirozený, skoro stejně přirozený jako to, že umí chodit. "No, to přece nevadí, tak si mlůžeš smočit aspoň nohy, nebo nemusíš chodit do hloubky...nebo tě můžu plavat naučit, co říkáš?"
Elise se zarazila. Už jen ten fakt, že by se před ním měla nějak více odhalovat jí byl trochu nepříjemný, no, i když nepříjemný asi není to správné slovo, ale prostě měla pocit, že se znají ještě příliš málo na to, aby s ním byla v nějakém opuštěném jezírku sama, navíc, aby ji ještě učil plavat. Etienne jako by jí četl myšlenky a lišácky se na ni zašklebil.
"Teda, jestli se bojíš o svou neposkvrněnou pověst, tak tě upozorňuji, že už v tuhle chvíli je tam tolik lidí, že se bojím, aby jsme pod stromama vůbec ještě našli nějaké místo."
Elisse se pousmála a vyzývavě se na něj zahleděla. "Tak dobře. Půjdu. Ale na to, že bys měl učil plavat rovnou zapomeň. Rozhodně se před takovou haldou lidí nebudu ztrapňovat"
Etienne s hravou mrzutostí zvedl oči k nebi. "Bože, ty holky...Oni fakt nevědí co chtěj, napřed jí vadí, že by byla se mnou sama, teď jí zas vadí, že se mnou sama nebude."
Elisse se rozesmála šťouchla Etienna do ramene, nicméně to trochu přehnala a mléko z hrnečku mu vyšplíchlo až na kalhoty. "Jé promiň" lekla se napřed, ale vzápětí se rozesmála ještě víc svým hezkým, upřímným a ještě trochu dětským smíchem.

M. Anissina/G. Peizerat, Time to say goodbye

27. ledna 2018 v 11:01 | tereza
Marina jako úchvatná dáma ve zlatém.

La vie est Belle, část 20.

25. ledna 2018 v 15:40 | tereza
Elisse se vrátila do svého pokoje, stále ještě trochu rozrušená a utírala si slzy. Vzápětí skoro ucouvla, protože na její posteli ležel Etienne, na bříše mu dřímaly Turgeňevovy "Jarní vody" a lehce pochrupoval. Elisse to trochu zaskočilo, protože si myslela, že už z jejího pokoje dávno odešel a taky si myslela, že se na ní trochu zlobí. Vždyť na něj vyjela skoro bezdůvodně. On přece nemůže za to, že neprožil to co, ona, nemůže za to, že má oba rodiče, že žije v (alespoň zdánlivém a relativním) bezpečí. Panebože co jsem to za člověka? pomyslela si Elisse. Přece nebudu žárlit na tohle? Měla bych být ráda a zatím jsem takhle nevděčná. Opatrně přistoupila k posteli, vzala mu knížku z ruky a položila ji na noční stolek. Chvíli zůstala mlčky stát a dívala se na něj. Vypadal tak poklidně a mírumilovně, když spal, jako dítě. Elisse se bezděky usmála a potlačila nutkání odhrnout mu z čela neposlušnou loknu světle hnědých vlasů. Etienne byl bez pochyb jeden z nejhezčích kluků, jaké kdy viděla a to jich v Paříži znala docela dost. Byli to ale samí frajírkové a vejtahové, kterým většinou šlo o jedinou věc - dostat se jí pod sukně. Elisse si nedělala velké iluze, tak pěkný kluk jako Etienne už za sebou učitě měl nějaké známosti, i když teď se zrovna nezdálo, že by s někým chodil, nikdy ho s žádnou holkou neviděla a na tohle téma se spolu rozhodně nebavili. Elisse dokonce bezděky napadlo, jestli je ještě panic a skoro se při té myšlence začervenala. Ba ne, ten už určitě holku měl, nic si nenamlouvej, pomyslela si. Ani ona už nebyla tak úplně nevinná, i když "až nejdál" se zatím s žádným klukem nedostala. Všechno to byly známosti, jak sama říkala ze zvědavosti a nebylo za tím nic víc. Nikoho zatím nemilovala natolik aby ˇse to stalo", navíc, táta jí docela přísně hlídal, i když ne natolik přísně, aby mu jisté věci přece jen unikly.
Etienne se zatím na posteli zavrtěl a něco nesrozumitelného zamumlal. Elisse se trochu vzpamatovala z toku myšlenek, a řekla si, že ho pochopitelně musí bezpodmínečně vzbudit, aby pokud možno co nejnenápadněji zmizel z jejího pokoje. Ani si nechtěla představovat, co by nastalo, kdyby ho viděl některý z rodičů, jak se v noci krade z jejího pokoje. Asi by oba těžko vysvětlovali, že tam opravdu jen usnul, zatímco byla Elisse venku a tudíž se opravdu nic nemravného nestalo. Elisse si sedla na postel a jemně zatřásla Etiennovým ramenem. "Etienne! Vzbuď se! Musíš si jít lehnout k sobě, tady nemůžeš zůstat. Slyšíš?" Nic. Elisse se snažila mluvit co nejtiššeji, nicméně se tím pádem žádné reakce nedočkala. Jediné, čeho se dočkala bylo jen další nesrozumitelné zabrumlání. "Etienne!" Elisse se sklonila až téměř k jeho uchu, nicméně musela v mžiku uhnout, neboť se mladík bleskurychle přetočil na bok a málem jí nechtěně uhodil. Elisse nevěřícně vzdychla a rozhodla se, že s jemností je konec. "Tak sakra, Etienne, dělej! Vstávej!" šeptala s poněkud větší razancí a mohutně s ním zacloumala tak, že málem spadl z postele. Konečně to zabrala a Etienne se otočil a trochu vyjeveně se na Elisse zadíval svýma modrýma očima. "Co...co tady děláš?" zamumlal, hlas ještě trochu ochraptělý spánkem.
Elisse se trochu pousmála. "Já? Spíš co tady děláš ty, ne?" poznamenala. Etienne se trochu zmateně rozhlédl a pak mu konečně došlo, že tím vetřelcem v cizí posteli je on. Promnul si oči a na okamžik si schoval tvář do dlaní. "Já...já jsem tady asi usnul"
"Vypadá to tak" poznamenala lakonicky Elisse.
Etienne se trochu vrávoravě zvedl z postele a hrnul se ke dveřím a chtěl je otevřít. Pak se ale zarazil, neboť k němu dolehlo Elissino zavolání. "Etienne" a otočil se směrem k dívce.
"Promiň. Promiň jak jsem předtím....no, jak jsem na tebe vyjela. Neměla jsem na to právo. Všichni jste na mě tak hodní a já zatím...Já přece vím, že ty za nic nemůžeš, já....Chovala jsem se hloupě. Promiň mi to."
Etienne se vrátil od dveří a sedl si znovu k Elisse na postel a trochu neobratně jí pohladil porameni. "Prosím tě, za tohle se přece nemusíš omlouvat. Vím, že jsi rozrušená a že....že máš strach. A ve strachu prostě někdy řekneme něco co nechceme. Tak už nech toho omlouvání, jo?" Etienne se dívce zadíval upřeně do očí a pokusil se o povzbudivý úsměv. Přitom si všiml, jak krásné a hluboké oči Elisse má. Člověk by se v nich skoro utopil. Možná to dělali ty židovské kořeny, ale Etienne si byl jistý, že krásnější oči nikdy předtím neviděl. Pohled mu sklouzl ještě niž, až k dívčiným rtům a ty byly najednou ještě vábivější. Etienne najednou pocítil skoro neodolatelnou chuť je políbit a zjistit jaké jsou. Jenže ze zasnění h najednou vytrhl Elissin sice něžný ale důrazný hlas. "Měl bys už radši jít. Potlačil zklamané vzdychnutí, ale Elisse má asi pravdu. Tohle není ta vhodná chvíle a vhodná doba. Navíc líbat jí tady na její posteli asi není ten úplně nejlepší nápad, neboť si nebyl vůbec jistý k čemu by to vedlo a on nechtěl udělat nějakoui pitomost, které by ve výsledku možná litovali oba. Přesto si neodpustil jemné políbení na dívčinu tvář a něžně ji zašeptal. "Dobrou noc"

B. Pelletier, Lune

25. ledna 2018 v 15:24 | tereza
z muzikálu Notre Dame de Paris.

G. Papadakis/G. Cizeron, Samba

24. ledna 2018 v 19:43 | tereza
Z letošního MEMrkající

M. Anissina, G. Peizerat, Adie (Garou)

23. ledna 2018 v 15:59 | tereza
Francouzská elegance v akciMrkající Ne, teď vážně - je to krásný program!

E. Medvěďěva, Anna Karenina

22. ledna 2018 v 12:28 | tereza
Líbí se mi jak ztvárnila Annu. Je to krásná choreografie, byť je pochopitelně "Žeňa" ještě mladičká.

A. Vivaldi, Nisi Dominus (Cum Dederit)

21. ledna 2018 v 15:22 | tereza
Nikdo z mých spolužáků nikdy nechápal, že poslouchám i vážnou hudbu a byla jsem vždycky tak trochu za exota. Nicméně mě to vždycky ohromně pomáhalo i v časech, kdy jsem na tom nebyla zrovna nejlíp a to jak zdravotně tak i psychicky. Což bohužel nejsem ani teď. Psychicky to jde jakž takž, zdravotně je to horší, ale snažím se jakž takž držet, příští týden dělám další těžké zkoušky, ale fakt mi není nic moc, nicméně snažím se dát nějak dohromadyUsmívající se

Anissina/Peizerat, Flamenco

19. ledna 2018 v 12:17 | tereza
Jejich první volná jízda - Flamenco

R. Spektor - Don´t leave me

17. ledna 2018 v 11:09 | tereza
Hurá, udělala jsem další zkoušku, tentokrát z angličtiny. Na porozumění textu jsem docela dobrá, normálně čtu knížky v angličtině, nicméně konverzace je teda u mě dost slabá, v tom teda dost pokulhávám. Vždycky jsem měla jazyky ráda, kromě němčiny, tu dodneška nesnáším. No a pochopitelně francoužština je moje srdcovka, jenže nemám na samoučení dost času, protože se pořád šprtám na zkoušky, příští týden dělám Estetiku a to bude teda řezničina, asi mě zapíchnou hned v prvním kole. Zdravím.Mrkající P.S. Začíná ME v krasobrusleníSmějící se

M. Anissina, G. Peizerat, Beethoven´s last night

16. ledna 2018 v 15:00 | tereza
Vím, že to není úplně jejich nejoceňovanější tanec, ale já osobně ho mám moc ráda. Vždycky se mi strašně líbila ta prostřední část- Dreams of candlelight.

Lana del Rey - Salvatore

16. ledna 2018 v 14:17 | tereza
Můj soundtrack loňského léta. Mrkající

M. Anissina/G. Peizerat, Waltz, Orig. tanec

15. ledna 2018 v 13:25 | tereza
Zimní pohádkaMrkající

La Vie est Belle, část 19.

14. ledna 2018 v 15:47 | tereza
Etienne po Elisině poněkud naštvaném odchodu z pokoje ještě chvíli seděl a mlčky civěl do prázdna. Holky jsou zvláštní stvoření, pomyslel si, a tahle Elisse obzvlášt. Chvíli je veselá, povídáme si a nejednou něco řeknu, jen tak mimochodem, něco, co jí úplně nesedne a je jako vosa, hned útočí a bodá kolem sebe. Na druhou stranu jí chápal, vůbec netušila, kde je její maminka teď a byla evidentní, že si už prožila své. Vlastně měla pravdu, Etienne ani neví, jak dobře se ve skutečnosti má tady na venkově. Povdychl si a natáhl se na postel. Přitom mu padla do ruky rozevřená knížka, kterou tam Elisse nechala. Zvedl jí a začal číst. Hmm, "Jarní vody", tak uvidíme, co to bude, pomyslel si.
Elisse se procházela venku a nemohla si pomoct, ale měla slzy na krajíčku, ani vlastně nevěděla proč. Vždyť se tu mám dobře, Peletierovi jsou hodní a Etienne taky.....Etienne...hezké jméno a hodí se k němu. Hraje si na mužského, ale ve skutečnosti je to ještě kluk, zasmála se pro sebe. Navíc zpovykaný a rozmazlený kluk. ale na mě je hodný. A vždycky se na mě tak dívá...tak zkoumavě. Má hezké oči. Jsou modré jako nebe, ale zároveň tak hřejivé, upřímné i trochu škádlivé. A má ten nejhezčí úsměv na světě, vždycky se celý rozzáří, když vidí, že jsem veselá, veselá aspoň na chvíli. Někdy se směju jen kvůli němu. Smích skrz slzy, protože chci, aby se usmál i on. Je tohle láska? Dost, dost, dost, ani ne za měsíc odjíždím a nemůžu na něj myslet tak...tak jak na něj myslím, zakázala si v duchu Elisse a trochu potřásla hlavou, jako by chtěla odehnat myšlenky, které se jí neustále draly na mysl. Spala tady špatně. Hlavou se jí honily hrozné sny o mamince, jednou jí ve snu viděla mrtvou a probudila se skoro s křikem. Potom si do noci opakovala jako mantru, že maminka je v pořádku, je v pořádku, určitě. Ale stejně tomu nevěřila. Slyšela ty muže, když byla schovaná u paní Florence, slyšela je, když přišli k nim do bytu, slyšela hluk poráženého nábytku smichaný s ostrou, hrdelní němčinou. Nenáviděla ten jazyk, který se jí zarýval do mozku jako nůž. Chtěla tam, běžet, křičet, ať je nechají na pokoji, ať maminku nechají na pokoji. Říct jim, že nikdy nikomu neublížili, nikdy neudělaly nic zlého. Jim stačilo, že jsou, že existují, že věří v jiného boha, že jsou jiní. Židé podle nich nemají nárok na existenci , na život, na nic. Kdo jim dal tohle právo? Kdo jim ho dal? Elisse měla v tu chvíli pocit, že se jí rozskočí hlava. I teď, když na to pomyslela s ní cloumaly stále stejné pocity hanby, vzteku, bolesti, ponížení a zuřivosti. Kdo jim dal právo hrát si na soudce a na bohy a rozhodovat o životech jiných, nevinných? Chtělo se jí zakřičet to na oblohu, na všechny. Ne, nebyla jen ta poslušná, uplakaná Elisse, ne, byla v ní i jiná, ta, která by pro své blízké udělala všechno na světě, třebas i zemřela.Mimochodem, Patrick Bruel patří dodneška k mým nejoblíbenějším zpěvákům, měla jsem kdysi cédečko s výběrem jeho písniček, které jsem si koupila kdysi v Paříži a jsem ho za pár let zcela nepochopitelně někde ztratila a pořád si říkám, že si objednám jiné ale ještě jsem se k tomu pořád nedohrabala. Ach jo.Mrkající

M. Anissina, G. Peizerat, Romeo and Juliet

13. ledna 2018 v 11:26 | tereza
Nádherné, prostě nádherné. Romeo a Julie je moje srdeční záležitost. Milovala jsem vždycky filmovou verzi F. Zeffirelliho s O. Hussey a L. Whittingem, miluju Prokofjeva a rozhodně budu vždycky zbožňovat tenhle jejich tanec. Je to ohromně procítěné, až do konečků prstů, navíc, Gwendal je ohromný Romeo, pro mě má v sobě onu ještě klukovskou nevinnost, Marina je na Julii trochu větší dračice, ale i tak....je to kouzelné.