La Vie est Belle, část 15.

19. prosince 2017 v 18:04 | tereza
Nakonec po delším dohadování pan otec Pelletier definitivně rozhodl, že dcera jeho přítele Paula, Elisse u nich stráví letní prázdniny. Etienne se na setkání docela těšil, protože to představovalo alespoň nějaké vytržení z jinak celkem nudně se vlekoucích prázdnin. Na druhou stranu byl trochu nervózní. Ještě nikdy u nich žádná holka nebydlela a Etienne také nevěděl, jaká Elisse bude. Hlavou se mu honilo tisíce otázek. Co když si s ní nebudu rozumět? Co když bude nudná a protivná a nebudu se s ní mít o čem bavit? Přece jen, bude tady u nás bydlet skoro dva měsíce, to je docela dlouhá doba, pomyslel si.
Konečně nastal en, kdy měli Paul s Elisse přijet. Etienne se svým otcem jim šli naproti na nadráží a Etienne jim měl hlavně pomoct se zavazadly. Maminka zůstala doma, neboť někdo musel být v krámě, nicméněě Etienne věděl, že maminka není příliš nakloněná tomu, aby u nich Elisse trávila léto. Proč, to si neuměl vysvětlit. Etienova maminka byla asi to nejhodnější a nejvlídnější stvoření jaké znal, proto ho poněkud zarazil její odmítavý postoj. Na nadraží čekali asi deset minut, než vlak konečně se supěním dorazil do stanice. Etienne si nemohl pomoct, ale cítil lehkou nervozitu, když začali z vlaku vystupovat první cestující. Najednou z vlaku vykoukla prošedivělá hlava s kloboukem na hlavě a Etiennův otec na ni zavolal. "Paule, Paule, tady jsme" mával na něj. Etienne se poněkud zarazil. Otcova přítele Paula si pamatoval jako statného, urostlého muže s hustými, slámově blonďatými vlasy a jiskrným pohledem. Zkrátka nijak se nepodobal vyhublému, šedivějícímu muži s propadlými tvářemi a unaveným, zvláštně vyhaslým úsměvem. Na sobě měl poněkud staromódně vyhlížející oblek a stejně staromdně vyhlížející klobouk. Etienne se divil, že ho otec vůbec poznal. Já bych se k němu vůbec nehlásil, pomyslel si. Za mužem se vzápětí objevila dívka s objemným kufrem v ruce. Měla na sobě jednoduché, lahvově zelené šaty, na kterých bylo vidět, že už mají svoje lepší časy za sebou. Dívka byla menší postavy, štíhlá a Etienne si nemohl nevšimnout pěkně tvarované postavy. Měla světle hnědé, dlouhé vlasy, které se slunečním svitem získávaly až lehce nazrzlý odstín. Vlasy měla husté a v mohutných, vlnících se kadeřích jí spadaly po zádech. Měla hezkou, byť lehce vyplašenou tvář, avšak nejhezčí na ní byly oči. Byly veliké, s dlouhými řasami a měly zvláštní jasně hnědou barvu. Etienne si v tu chvíli uvědomil, že na ní bezostyšně zírá s málem otevřenou pusou. Nemohl si pomoct, ale dívka na něj udělala na první pohled dojem, který si vlastně neuměl vysvětlit, ale cítil se, jako by ho někdo praštil do hlavy palicí a on se z toho stále ještě nemohl vzpamatovat.
"Ježíšmarjá, no co stojíš? Pomoz slečně s tím kufrem" dloubl do něj ne právě šetrně otec, který se vzápětí štastně objal s Paulem. "Rád tě vidím. Vítejte! A tohle musí být Elisse! Panebože děvče, já tě viděl naposled když jsi byla ještě malinká a teď už jsi mladá slečna." Dívka se slabě pousmála a natáhla ruku k pozdravu. "Dobrý den" Měla hezký, byť trochu nejistý a roztřesený hlas. Otec trochu popostrčil Etienna před sebe. "Paule, no....a tohle je můj kluk, Etienne" Paul se na Etienne upřímně usmál a pevně mu potřásl rukou. "Chlapče, tebe jsem taky viděl, když jsi stál sotva na nohou. No, vidím že od té doby už uplynulo hodně vody, je z tebe dospělý mužský. " a obrátil se k Etiennovu otci. "Je to pěkný chlapec, pěkný chlapec" zašeptal, zjevně lehce dojatý shledáním. "Etiene, tohle je moje dcera Elisse. Ještě jednou Vám chci moc poděkovat, že tady může u vás být a doufám, že si budete rozumět. Je to hodné děvče". Paul s těmito slovy trochu popostrčil Elisse směrem k Etiennovi a ta mu trochu stydlivě podala ruku. "Ahoj" špitla. "Ahoj" stejně nesměle špitl Etienne s očima zavrtanýma k podlaze. Po pravdě, vůbec nevěděl, jak se má tvářit a chovat. Uvědomil si, že je strašně nervózní. Nevěděl, jak se má před takovým děvčetem chovat. S jinými to bylo jednodušší - Jeanne víceméně svedla jeho, Adele byla příliš sobecká a sebevědomá, než aby dala najevo nějakou ostýchavost a Ginette, no u Ginette se o nějaké známosti ani nedalo hovořit, svádění bylo její řemeslo a vždycky se k sobě chovali naprosto uvolněně a bez zábran a Etienne si trochu se smíchem uvědomil, že vlastně skoro nikdy nepřekročili hranice jejího pokoje - byl to jen sex a zábava, šampańské, blbnutí, polštářové bitvy čokoláda, krajky, a vůně levandule - to pro něj byla Ginette, ale nic víc. Jenže s touhle Elisse to bylo jiné. Etienne prostě neměl zkušenosti s dívkami svého věku a tak byl moc zvědavý na to, jak spolu vlastně budou vycházet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama