La Vie est Belle, část 10.

7. prosince 2017 v 17:14 | tereza
Etienne se opatrně vykradl od paní Nadii, i když za současné situace nebylo příliš pravděpodobné, že by si ho někdo všímal. Sedl na kolo a namířil si to směrem k náměstí. Bylo plné džípů a nákladních aut u kterých postávali němečtí vojáci v uniformách a bavili se mezi sebou. Okolo pochopitelně postávali v hloučcích místní obyvatelé s poněkud zaraženými a nejistými výrazy ve tvářích. Etienne si všiml starosty, který živě rozmlouval s asi tak pětatřicetiletým nadporučíkem hovořícím docela obstojnou francoužštinou. Etienne od nich ale stál příliš daleko, aby rozuměl co říkají. Najednou však, úplně bezděky, na sobě ucítil něčí pohled. Trochu se pootočil a uviděl mladého německého vojáka opřeného o sloup jednoho z domů. Mladík byl asi zhruba v Etiennově věku, s krátce zastřiženými slámově blonďatými vlasy a chladným, naprosto lhostejným výrazem ve tváři. V dlouhých prstech žmoulal cigaretu a upřeně pozoroval Etienna. Jeho výraz byl trochu pohrdavý a v každém případě byl studený jako led. "Hanesi!" oslovil ho náhle jeden z vojáků stojící opodál a mladík se od Etienna konečně odvrátil. Ten trochu potřásl hlavou a chystal se znovu vsednout na kolo, nicméně mu to nebylo dopřáno, neboť za sebou uslyšel starostův hlas volající jeho jméno. "Etienne, Etienne, pojď sem chlapče na moment. Pane nadporučíku, tohle je pekařův syn, tak, no....můžete se domluvit." Etienne se díval do tváře onomu poručíkovi, kterého viděl se starostou. Měl trochu kulatý obličej, v uniformě se mu trochu rýsovalo břicho a hnědé, řídké vlasy už začínaly ustupovat přicházející pleši. Vypadal jako nějaký bodrý statkář nebo dobře živený měšťák, ale Etienne nebyl hlupák a věděl, že vzhled mnohdy dokáže velmi klamat a pod žoviální a bodrou slupkou se mnohdy schovají ty nejhorší lidské povahy. "Vy jste jediná pekárna ve městě?" vyhrkl na Etienna nečekaně vysokým hlasem, nicméně jeho francoužština byla opravdu více než obstojná.
"Ano pane"
"Nadporučíku.." napověděl Etiennovi starosta.
"Ano pane nadporučíku"
"A byly by jste schopni dodávat i mým lidem?" zajímal se nadporučík.
Etienne se nejistě podrbal za krkem. "No, to já nevím, víte, to by jste se musel domluvit s otcem, já...já tomu tak nerozumím"
"Copak ty otci nepomáháš v krámě?"
"No, víte já ještě studuju, takže..."
Nadporučík se trochu ušklíbl a Etienne úplně nevěděl co si má o tom myslet. "Ach so...No dobře, stavím se zítra za tvým otcem a my už se spolu nějak dohodnem" řekl nadporučík a zlehka máchl rukou, evidentně tím dávající na srozuměnou, že už Etienna nebude víc potřebovat. Etiennovi to gesto připomínalo monarchu propouštějícího od audience svého poddaného.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama