La Vie est Belle, část 4.

29. listopadu 2017 v 12:48 | tereza
Etienne se pomalu loudal přes malé náměstíčko k domovu. Přestože se už pomalu snášel večer bylo pořád docela horko. U kašny sedělo pár dědků a o něčem dost zaujatě rokovali. Etienne znal každého z nich a věděl, že jsou to někdy horší klepny než ženské. Bylo mu vedro a tak si ještě trochu víc rozepnul košili, sako si hodil přes rameno a ruce si dal frajersky do kapes.
"Etienne!" uslyšel za sebou ženský, nebo lépe řečeno spíš dívčí hlas volající jeho jméno. Byla to Adele, která se vlekla se dvěma těžkými taškami s nákupem. Byla to hezká štíhlá blondýnka s poněkud vyzývavějšími křivkami , které se jí teď rýsovaly pod světle fialkovými šaty. Etienne se u ní trochu nerozhodně zastavil, ale pak k ní nastavil ruku, aby mu podala jednu z tašek. "Dík" vděčně se na něj usmála Adele. "Odkud jdeš?" zeptala se zvědavě s lehce nakrčeným nosíkem.
"Tak, byli jsme s Paulem...jen se tak poflakovat."
Adele se upřímně rozesmála. "Poflakovat jo? Prosím tě, mě je jasný, že jste byly zase hulit za senem, přede mnou si nemusíš na nic hrát. Počkej až to tam zapálíte, tak vás starej Mignot zabije. Heleď, co ten pátek? Jdeš na tu tancovačku? Pojď, prosím prosím, ty jedinej umíš dovopravdy tancovat" prosila ho s laním pohledem Adele.
"Řekni si Paulovi, ten by byl v sedmým nebi, kdybys s ním šla. " nadhodil Etienne
Adela si pohrdlivě odfrkla. "Nesnáším jak pořád dolejzá. Je protivnej a neumí tancovat." vyřadila ho šmahem Adele.
"Třeba bys mohla pro jednou udělat dobrej skutek" nadhodil Etienne. Adele se znovu svůdně pousmála a zastavila se, aby na chvilku položila těžkou tašku na zem. Přiblížila se tak těsně k Etiennovi, až se ho svým tělem téměř dotýkala a položila mu ruce kolem krku. "Třeba bys mohl projednout udělat dobrej skutek ty a jít se mnou na tu tancovačku. No tak, nebuď takovej morous, všechny holky budou štastný, když budou mít s kým tancovat, vždyť o nic nejde." vrněla Adele a přitom mu lehce kroutila s pramínky vlasů za zátylkem. Etienne jí až trochu nešetrně sundal ruce ze svého krku a trochu nerozhodně vzdychl. "Já nevím, uvidím. Ještě si to rozmyslím."
Adele spokojeně a rázně popadla tašku. "Tak fajn, dej mi to " natáhla ruku k tašce, kterou držel Etienne. "to už dojdu sama. Ale rozmýšlej rychle. Pokud vím, pátek je už zítra. Tak zatím" mávla na něj, popadla obě tašku a mířila si to s trochu přehnaným pohupováním v bocích ke svému domovu. Etienne se za ní chvíli díval a musel uznat, že to nebyl špatný pohled. Jenže vzápětí si znovu trochu utrápeně vzdychl a nakopl kamínek před sebou. Když si musel poctivě přiznat, proti páteční tancovačce vlastně v zásadě nic neměl. S holkama tancoval docela rád, navíc na pátečních venkovních večírcích hráli z gramofonu i Treneta nebo Piaf, což byli věci, které miloval, taky občas třeba tango, které se doma učil za asistence mámy. Na těchhle pátečních večerech už párkrát byl i s Paulem a musel uznat, že si to vždycky maximálně užili a vyřádili se. Teda, občas se zlískali trochu víc, než bylo záhodno a podle poměrů městečka v mezích slušnosti, však taky potom dostal od táty pár facek. Tedy zpravidla až ráno kdy vystřízlivěl a podle otce si tak výprask víc "užil" a víc ho vnímal, než kdyby ho mlátil v noci, když přišel totálně namol. Ale i přes to, to stálo za to. Co mu ale vadilo bylo Adele a její čím dál větší dotěrnost. Lezla za ním pořád, zvala ho tancovat, do biografu, lepila se na něj jako břečťan. Což o to, byla hezká, s krásnou postavou a lhal by, kdyby si nepřiznal, že to s ním nic nedělalo, jenže...něco mu na ní vadilo, asi právě ta dotěrnost a vyzývavost, umíněnost. Svádět by snad měl hlavně kluk, ne? pomyslel si. Jenže já jí svádět nechci, nestojím o ní. To to sakra ještě nepochopila? No, asi ne, odpověděl si sám pro sebe. Paul měl pravdu, s ženskýma jsou jen trable!!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama