La Vie est Belle, část 3.

27. listopadu 2017 v 11:27 | tereza
"Já tý bábě Bouchetový jednou zakroutim krkem. To mi nemohla dát aspoň čtyřku? Dyť jsem tam měl něco správně, ne?" Etienne a jeho nejlepší kamarád Paul seděli společně za obrovskou kupkou sena o kterou byli opřeni zády a společně si jeden druhému předávali cigaretu, kterou ráno Paul ukradl tatíkovi z kapsy kabátu. Etienne právě potáhl, trochu se rozkašlal a vzápětí se rozesmál. "Jo, něcos tam správně měl. Svůj podpis a dnešní datum" Paul do něj naoko rozzlobeně dloubnul ramenem, ale vzápětí se rozesmál taky. "Musíš mi s tím trochu píchnout jinak neprolezu" zadíval se na Etienna prosebně.
Ten právě típnul cigaretu a odhodil nedopalek daleko od sebe. "No jo, to je jasný" Trochu zamyšleně se podíval před sebe na louku a slastně přivřel oči. Miloval to tady. Daleko od městečka a jeho obyvatel s jejich pochybnými a trochu pokroucenými názory na morálku a život. Nedovedl si představit, že bu tu strávil zbytek života tak jak si to představoval jeho věčně nabručený otec. Chtěl aby Etienne jednou převzal pekařství, oženil se s nějakou, pokud možno místní dívkou, měl děti a vedl klidný a počestný život až do smrti. Etiennovi se už jen při té představě zatmělo před očima. Prostě si pro sebe představoval lepší vyhlídky. Chtěl v životě něco dokázat, být sám na sebe pyšný. Jeho snem, který choval od mala hluboko v sobě byla Paříž. Představoval si, že tam jednou bude studovat a žít. Hrál od mala solidně na klavír, a chtěl zkusit konzervatoř a kdyby to nevyšlo, tak žurnalistiku. Byl bystrý, inteligentní, zvědavý, uměl být i ironický a uměl psát. Jenže věděl moc dobře, že tohle všechno nestačí. Je třeba ohromná píle, nadání a zejména obrovský kus štěstí. Studium bylo také drahé a navíc v současné době, kdy je Paříž plná němců něo podobného nepřicházelo vůbec do úvahy. Nemohl tu rodiče nechat a zmizet. Hlavně maminku. A taky tu byla Jeanne. Sakra, co jsem vlastně do teď dokázal? pomyslel si. Akorát tak dělat gigola vdané paničce, z čehož tak akorát kouká to, že jednou dostane od jejího manžela jednu do zubů a to ještě v tom lepším případě. V tom ho z úvah vytrhl mohutný štouchanec do ramene od Paula. "Hej, tak co myslíš?"
Etienne se probral. "Cože?"
"Říkal jsem, jestli myslíš že bych měl zkusit pozvat Adele do biografu? Mě je jasný že se mnou rovnou vyběhne. Stejně je celá začuměná do tebe"
Etienne si vzdychl a prohrábl si vlasy. "Ale není"
"Je" pokračoval umíněně Paul. "Prosím tě dyť to vidím. Tý stejně neunikneš kamaráde. Ta je na to celá nažhavená a to ti garantuju, že ta už tě přinutí, že jí ještě rád vlezeš pod sukně. A já zase ostrouhám."
"Říkal jsem ti, a to už nejmíň stokrát, že mě nezajíma, může mi bejt ukradená" ujištoval ho Etienne.
"Je to kvůli ní?" ozval se po chvilce Paul.
"Cože?"
"No, kvůli tý Maillotový, jak jí vozíš pečivo? Jo to kočka. Ty seš do ní udělanej?" vyzvídal Paul. Etienne mu o tom co se dělo mezi ním a Jeanne neřekl. Paul byl jeho nejlepší kámoš, ale....některé věci se prostě neříkají ani nejlepším kamarádům. Navíc Paul byl někdy ukecanější než babka na trhu a Etienne nemohl riskovat.
"Co to prosím tě meleš?" mlžil Etienne.
"No, Sebastian měl včera nějaký narážky, znáš ho. Tak jsem myslel no....Jestli v tom přece jenom není něco pravdy."
"Ne, není" řekl rychle Etienne, popadl sako a dlouhými kroky kráčel ke kolu, ani se za překvapeným Paulem neohlédl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama