La vie est belle, část 2.

25. listopadu 2017 v 15:42 | tereza
Jeanne se zvedla od stolku, přešla k posteli , sklonila se ke dosud spícímu mladíkovi a něžně ho políbila za ucho. Vzápětí mu ale trochu škádlivě rozcuchala neposedné kučery. Mladík nereagoval a tak se nad sklonila trochu víc chtěla mu něco pošeptat, jenže v tu chvíli se Etienne se smíchem vymrštil a strhl jí pod sebe zpátky do postele. Jeanne vyjekla, ale její jekot brzy zdusily polibky, kterými ji zahrnul. Po chvíli ho ale od sebe s trochu hranou rozhodností odstrčila. "Přestaň, ach jo, teď jsem se učesala. Celou si mě zase rozcuchal. Navíc za půl hodiny přijde kuchařka a musíš být pryč." Teprve teď se Etienne trochu vzpamatoval. "Za půl hodiny? Kolik je?"
"Půl šesté"
"Cože?" bleskurychle se vymrštil a začal po podlaze sbíraz svršky oblečení. "Tos mě nemohla vzbudit? Táta mě zabije. Co mu asi tak řeknu? Že jsem ti donášel pečivo tři hodiny?" vyjel na ni a hlas se mu trochu chvěl rozčilením. Jeanne to trochu překvapilo.
"No, tak si něco vymyslíš. Nebo, počkej, já řeknu že jsem tě pozvala na svačinu, abys mi dělal společnost." ušklíbla se svádivě.
Etienne trochu zakoulel očima, ale oči mu hráli veselostí. Byl typ, který se nedokázal dlouho zlobit a Jeanne to věděla. Taky věděla, že tohle nemůže trvat věčně. Věděla, že si zahrává s ohněm a že se jí to jednou zle vymstí, ale zároveň s tím nedokázala přestat. S Etienem se cítila....cítila se naživu a mladá. Skutečně mladá, jako by jí bylo taky devatenáct jako jemu. Byly od sebe věkově vlastně jen šest, to nebylo zas tak moc, ale ve společnosti v jaké žili se to zdálo jako tisíc let. Jeanne byla vdáná, zámožná dobře situovaná mladá paní. Etienne byl mladý student, syn malého bezvýznamného obchodníčka. Z hlediska společenského postavení nula. Jeanne si dovedla představit jaký skandál by to vyvolalo. Jejího muže by to společensky úplně znemožnilo a z ní by udělali couru. Ano, tohle včechno věděla a bylo si toho vědoma. Jenže v těch chvílích, kdy byla s Etienem, jí na ničem z toho nezáleželo, všechno bylo vedlejší. Ještě před rokem by se tomu vysmála, ale teď....Nikdy by si nepomyslela, že se jí tohle stane, že se ještě dokáže zamilovat.

Etienne opatrně vystrčil hlavu ze dveří a rozhlédl se. Zdálo se, že je čistý vzduch. Chodil zadním vchodem, kudy skoro nikdo nechodil, takže šance že ho zrovna v tu chvíli někdo uvidí byla dost malá, ale přece opatrnosti nikdy nezbývá. Bleskurychle se vyhoupl na kolo a ujížděl co nejrychleji k domovu.
"Kdes byl" zavrčel na něj otec, sotva vstoupil do dveří. "Zase ses někde flákal s těma svejma kumpánama, co? Snad mi nechceš namluvit, že to k Maillotový trvá tři hodiny, co? A obrať se laskavě ke mně, když s tebou mluvím, ty smrade" zahřmel výhružně starý Pelletier a Etienne se k němu s klidným výrazem otočil. "Ne, neflákal. Madame Maillotová mě pozvala na svačinu. Jestli chceš, můžeš se jí na to klidně zeptat. To jsem jí měl odmítnout? Říkals přece, že s bhatýma lidma musíme bejt zadobře, ne?" opáčil drze Etienne. Starý Pelletier nevěděl v tu chvili co na to synovi odpovědět a tak jen něco nesrozumitelně zabručel a odvalil se zpátky do pekárny. Do kuchyně přišla Etiennova maminka a lehce ho s úsměvem pohladila po vlasech. "Chceš jíst?" zeptala se.
Etienne už chtěl přitakat, jenže pak si vzpoměl, že vlastně říkal, že u paní Maillotové svačil a tak s těžkým srdcem a s kručícím žaludkem zavrtěl hlavou. "Ne, mami, říkal jsem, že jsem svačil u paní Maillotové"
Paní Pelletierová si se zájmem sedla ke stolu. "Jak to tam u nich vypadá? Určitě to tam mají nóbl zařízený" zasnila se. "Tak už povídej"
To jo, hlavně ložnice je skvělá, pomyslel si v duchu Etienne a zároveň si uvědomil, že si vlastně jiné pokoje ani moc nevybavuje, ale pokusil se zaimprovizovat a zapojit fantazii a velmi živě mamince vyprávěl, jak to vypadá v kuchyni, hale a obývacím pokoji. "No jo, to si tak někdo žije. Buržousti. Ale paní Maillotová je fakt krásná a milá. A tak mladá, slyšela jsem, že jsou od sebe s Maillotem asi tak dvacet let. To je dost. Ale zase se má dobře. Vždycky je to něco za něco" povzdychla si paní Pelletierová a vstala od stolu. Neboj mami, ona si umí poradit, pomyslel si trochu trpce Etienne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama