Good times bad times , část 7.

5. listopadu 2017 v 18:39 | tereza
Když jsem se ráno probudila, John v posteli už nebyl. Naopak z kuchyně se linula příjemná a sladká vůně palačinek, což bylo jediné jídlo, které uměl uvařit a které jsem ho kdysi naučila. Vstala jsem, hodila přes sebe krátký župan a šla se podívat, jak to v kuchyni vypadá. John vypadal u plotny velice soustředěně a ani nevmímal, že jsem se přikradla až za něj. "Máš špatný svědomí co?" přepadla jsem ho hlasiě ale přitom ho objala zezadu kolem pasu. Otočil se a dal mi krátkou pusu. "Proč? Já jsem nevinnej jako lilie" zatvářil se nevinně. Trochu jsem se ušklíbla a šla si postavit na kafe. Byla sobota, venku bylo i přes počínající podzim krásně. Nečekaná modrá obloha mi zvedla náladu a já si tenhle den rozhodně nehodlala pokazit a zdálo se, že John je stejného názoru. "Tak co podniknem?" sedl si naproti mě, plnou pusu palačinky. Jestli něco John opravdu miloval, tak to byly jakékoli druhy sladkostí - koláče, dorty, palačinky, croissanty. Nikdy jsem nechápala, kam to do něj proboha může padat, protože nikdy netloustl a měl pořád stejnou postavu tak akorát. Nebyl hubený, sice žádný kulturista, ale taky ne rachitik. Prostě měl postavu tak akorát (a pokud to můžu jako jeho přítelkyně zhodnotit, taky zatraceně pěkný zadek).
"No, já nevím" podotkla jsem. "Co třeba kino?"
John si pohrdlivě odfrkl. "Barbare. Kounki jak je tam nádherně a ty bys šla do kina. Pojedem ven."
"Ven?"
"Jo, ven. Na venkov. Do lesů, do přírody, chci ti něco ukázat. Danny nám půjčí auto" navrhl John a já rozhodně nebyla proti. Už asi rok a půl jsme šetřili na auto jenže...jenže se nám pořád nějak nedostávalo peněz. Kluci sice za vystoupení začínali dostávat pořád víc, ale většina peněz stejně vždycky padla na něco jiného, většinou na muzikantské vybavení, protože John neustále potřeboval něco nového, co bylo pochopitelně naprosto "nezbytně nutné". Já měla sice o nezbytnosti a nutnosti poněkud jiné představy, ale neříkala jsem nic. Byli to Johnovy peníze, které si sám vydělal a já si zase vydělávala svoje. V tomhle jsme byli vždycky naprosto svobodní a soběstační. Pokud jsem si zase já chtěla něco koupit, třeba něco na sebe, koupila jsem si to za své peníze. Jistě, něco jsme si oba šetřily stranou na společný život, ale moc nám toho nikdy nezbylo. Ani jeden z nás jsme moc šetřit neuměli a s Johnovou povahu typu "žít teď a tady" to ani moc jinak nešlo. Auto byl náš sen, který byl ovšem pořád vzdálený mílovými kroky a měla jsem pocit, že se k němu nikdy nedopracujeme. Danny nám občas auto půjčoval, když jsme chtěli někam jet. Byli s Johnem už léta nejlepší kamarádi a z celé kapely si byli zcela určitě nejblíž. Taky se v kapele střídali při zpěvu, ale Danny byl přece jen v kapele "hlavním hlasem". John mi doma nikdy moc nehrál ani nezpíval, ale chápala jsem, že toho měl za celý večer a dny až až.
"Tak co, jsi pro? " naléhal na mě John.
Usmála jsem se. "Proč ne?"
"Tak jo, jdu mu zavolat. Jo a sbal si toho radši víc a něco teplejšího na sebe, kdyby...no, kdyby jsme tam chtěla třeba zůstat až do neděle" upozornil mě.
"Jako přes noc? Ale já jsem s něčím takovým nepočítala. Chtěla jsem něco upéct a taky vyprat. Johne, já se k tomu za celej týden nedostanu." protestovala jsem, ale opravdu jen velmi vlažně.
John vstal s ďábelským výrazem od stolu, chytil mě do náruče a poté mě lehce negraciézně hodil na postel a trochu drsněji než obvykle mě políbil, ale když jsem ho začala hladit po zádech a natáhla se trochu, abych mu vyhrnula triko, trochu se zasmál, zavrtěl hlavou a natáhl se vedle mě. Neprotestovala jsem, ale John trochu pobaveně zachytil můj frustrovaný výraz. "Kate, já...já potřebuju na chvíli vypnout, potřebuju bejt s tebou, jen s tebou, vidět jen tebe. Něco ti řeknu, máme natáčet desku, v jednom studiu za městem a máme v kapse perfektní smlouvu. Já to miluju, vážně, nedovedu si představit že bych někdy dělal něco jinýho a jsem s klukama hrozně rád, ale jsem taky rád s tebou, cítim se s tebou v bezpečí, taky mám někdy pocit, že mi vidíš až do žaludku, že přesně víš co chci a co potřebuju. Věř mi, že já nikdy předtím s žádnou holkou nic podobnýho nezažil a asi už nikdy nezažiju. Ale někdy je toho na mě trochu moc, víš" zakončil John, usmál se unaveně a trochu se stočil do klubíčka směrem ke mě. Dívala jsem se na něj trochu udiveně, protože podobné zpovědi mezi námi nebyly zas tak časté. Jasně, skoro denně mezi námi padaly klasické fráze jako, "miluju tě", "chybíš mi", a podobně, ale vždycky to padlo jen tak mimoděk, ale teď to bylo jiné. V jeho hlase byla,l áska, ale i trochu nervozita a obavy, jestli zvládne a obstojí v tom co dělá. Věděla jsem že kluci jsou skvělí, že jsou sehraní a věděla jsem, jak si John užívá každou minutu na scéně a jak by tam byl nejradši celých čtyřiadvacet hodin, ale teď poprvé jsem si všimla v jeho hlase i lehké únavy a okamžitě jsem chápala, proč na výlet tak naléhal. Potřeboval dobít baterie a já mu to rozhodně nehodlala pokazit, právě naopak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca | E-mail | Web | 6. listopadu 2017 v 1:32 | Reagovat

Luxusní
Spřátelíš blog?

2 tereza tereza | 6. listopadu 2017 v 9:55 | Reagovat

[1]:Díky moc za pochvalu!!! Píšu už asi tak deset let, ale vždycky tak spíš do šuplíku, jen pro sebe. Studuju na vejšce filozofii a humanistiku, což není tak úplně lehký, jak by se na první pohled možná zdálo, takže psaní takovýchhle "romantických pitomin" je pro mě úžasný relax, navíc jsem tak trochu cvok do knížek, přiznám se, že hltám hlavně historické romány, ale mám ráda i různý klasiky, tomu se rozhodně nebráním. Navíc jsem po tátovi hudební maniak, miluju hlavně 60. a 70. léta - zepelíny, J. Tull, ale mám ráda i "novější" kapely, P. Jam, A. in Chains apod. takže u mě je to takový mix zájmů a zálib. Spřátelit blog určitě můžu, jen kdybych věděla jak se to dělá, prosím tě promiň asi ti musím připadat jako úplná blbka, ale já se přiznám, že se v těchhle věcech moc nevyznám,takže budu ráda za každou radu, jak blog třeba nějak vylepšit. Chtěla bych to nějak upravit, abych měla někde na straně jednotlivý kapitoly jak jdou za sebou aby případnej čtenář si mohl najít příběh od začátku, ale nevím jak to odělat. Díky moc!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama