Čtenářská chvilka - V. Vondruška - (Ne) vzpoura goliardů

6. listopadu 2017 v 10:52 | tereza
Vítě co, nebo kdo jsou to goliardi? Ano, potulní studenti nebo také vaganti.

Za goliarda se vydává v přestrojení i panoš Ota, oddaný služebník královskéjho prokurátora Oldřicha z Chlumu, který ho pověřil v Cáchách tajným a delikátním posláním. Zda se Otovi podaří toto poslání splnit a k čemu všemu se při svém dobrodružství připlete, to už pochopitelně prozrazovat nebudu, nicméně, kdo už někdy četl nějaký příběh z pera páně Vondruškovi tak mu bude jasné že i tentokrát zde nebude nouze o intriky mocných, nějaký ten mord a pochopitelně i (k šarmu panoše Oty) vstřícné sklepnice Nový Vondruška rozhodně nezklame ani neurazí, jew to prostě klasické vyprávění, tak jak jsme zvyklí a za sebe musím říct, že mi udělalo radost. V ději se člověk tolik neztrácí jako v některých předchozích příbězích, kdy už měl člověk po pár stránkách nebytyčný zmatek v postavách a už vůbec netušil, kdo je čí bratranec či sestřenice a rozhodně k tomu nepřispějí ani pro nás někdy dosti prapodivná středověká jména. Podobných zamotanin je v této nové "vondruškovině" přece jen o něco méně, takže čtenář tentokrát tápe o něco méně, což je příjemné. Ota je typický Ota, tak jak ho známe i z předchozích příběhů - věrný (tedy svému pánovi, pochopitelně, jinak....no, však ho známe, že) služebník, obratný rytíř a neodolatelný objekt zájmu všech krásných sklepnic i urozených "panen" z českých šlechtických rodů. Dočkáme se Diviše a jeho věčného špičkování s Otou, takže co nám chybí ke štěstí? No, za mou osobu takřka nic, jen bych možná uvítala trochu více akce, dočkáme se zde spíše dialogů, souboje se dočkáme vlastně až na konci knihy a Ota si tentokrát nezabojuje vůbec. Ale nevadí, i tak je příjemná kniha a fanoušky určitě nezklame. Z celé knihy se mi moc líbila, lehce dojemná linie s malomocnou dívkou Elvírou, tyto drobné, nemilosrdně středověké detaily mám na Vondruškových knihách obzvláště ráda.

"Takže v boji se zabíjet smí, ale když rytíř někoho tluče nebo vydírá, to je v pořádku? A když Bůh zabíjí nevinné, to je také v pořádku? Copak jsme my malomocní někomu ublížili? A přesto nás chce zabít" vybuchla.
Panoš Ota vstal a objal ji. Věděl jak moc riskuje, jenže i on byl rytíř. Ne všichni však byli špatní, jak Elvíra tvrdila. Musel jí to dokázat. Vyděšeně se na něj podívala, ale když pochopila, že ví co dělá, rozplakala se. Stáli vedle sebe dlouho a mlčky, jako by chtěl jeden na druhého přenést sílu a víru. Teprve když se uklidnila, Ota ji pustil a spíše žertem upozornil, aby se v kotlíku nevyvařila voda.
"Máš pravdu" upozornila vyrovnaně. "Musím myslet hlavně na svou dceru"
"Jsou lidé, kterým Bůh nedal ani tolik co tobě. Máš dceru, jistě je to krásná holčička a bude v životě šťastná" řekl s pohledem sklopeným k zemi. "Věřím, že ona tvou nemocí trpět nebude. Prosím, neztrácej víru v boha! Život rozhodně není snadný, ale právě proto nám dává Pán naději ve spasení. A tuhle víru nesmíš nikdy ztratit.!"
"Já vím" řekla tiše.
V. Vondruška, Vzpoura Goliardů, Moba, Brno, 2017, s. 259-260.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama