Čtenářská chvilka - Kočár ddo neznáma Hermíny a Andrého

9. listopadu 2017 v 11:02 | tereza
Spisovatelku Hanu Marii Körnerovou mám moc ráda a vlastně všechny knížky které jsem od ní četla se mi velmi líbily. Snad až na Heřmánkové údolí, které jak jsem zjistila, je velmi vychvalované, ale mě., přiznám se, zas tolik nenadchlo. Asi to bude tím, že mám ráda příběhy spíše z hlubší minulosti. Ano, je to červená knihovna, to si nebudeme zastírat, ale ohromně poutavá, čtivá a té přeslazenosti tam nikdy není tolik, aby se to nedalo vydržet. Řekla bych tak akorát na únosnou mez. Je to zkrátka klasické odpočinkové čtivo, žádný Tolstoj to není, ale prostě...je to fajn. Kočár do neznáma je vlastně jakousi (tuším že čtyřdílnou, teď úplně nevím, abych nemátla) ságou dvou sester Hermíny a Stefanie, které uprchnou z předrevoluční francie, kde pro ně začne být půda příliš horká. Jako francouzské emigrantky to nemají lehké a tak je osud zavane přes Toskánsko a další země až na panstvív Čechách, do Heřmanic. Hermína ještě ve Francii potká svou osudovou lásku, Andrého Gisserota (který je pochopitelně hezký, mladý, bláznivě odvážný a stejně bláznivě zamilovaný do Hermíny), jenže osud zamilovaným lidem nepřeje a odloučí je oba mnohdy téměř na dlouhá léta. Hermína se v Čechách provdá, víceméně z rozumu, neboť se domnívá že její milý padl. Ten pochopitelně nepadl, je živ, ale co z toho, když jeho láska je už vdaná za jiného. Otec ho vnutí do sňatku s bohatou Dinou, sňatek je to ovšem, stejně jako v případě Hermíny, spíše spojením z rozumu. Léta plynou a oba, Hermína i André bojují své vlastní soukromé bitvy i zklamání. Hermína zjistí že jí manžel bezostyšně podvádí a svou mlenku si dokonce i s nemanželskými dětmi nastěhuje do sousedství, André se zase těžce vyrovnává se smrtí malé dcerky. Poměry ve Francii se mění, ke moci se dostává Napoleon a pro Hermínu i Andrého tak svítá stále jasnější naděje na návrat domů, do Francie.
Paní Körnerovvá píše tak, že se od knížky těžko odtrhává, byť je to v podstatě vše velmi klišovité, přesto je v jejích knihách velká dávka citu a porozumění pro své hrdiny. Nevím proč, ale ohromně jí jdou zejména mužské postavy, jak ty záporné, tak ty kladné. André je ohromně sympatický, sice typický klaďas, ale prostě, no....takového ochránce by asi chtěla mít každá, no ne? Je hezký, mladý (tedy alespoň v těch prvních dílech), umí skvěle šermovat a tak podobně. Přiznám se, že někdy mě ženské hrdinky v románech paní Körnerové lezou občas trochu na nervy, ale zvyknete si na ně. Hermína je zkrátka taková Angelika v revolučná Francii. Ale vážně, pokud máte chuť na atmosféru sladké Francie, šermířské souboje, lásku, intriky a dobrodružství, tak neváhejte!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama