Good times Bad times část 4.

31. října 2017 v 15:36 | tereza
Stála jsem tam na střeše zabořená hlavou do Johnova ramena a v očích se mi leskly slzy. Naštvanost jakoby ze mě najednou opadla a já měla pocit jako bychom byli jediní lidé na světě. Byli jsme trochu stranou od centra, takže ani městský hluk už k nám tolik nedoléhal. "Tak co?" podíval se na mě John vítězoslavně. Usmála jsem se. "Je to krásný. Ale tohle už prosím nedělej, hrozně jsi mě vyděsil, bála jsem se...bála jsem se že se Ti něco stane. John na to nic neřekl, jen se ke mě sklonil a znovu mě políbil a přítom jsem cítila, jak mi jeho ruka lehce zajela pod můj kabát. "Ty šaty jsou děsně sexy, strašně ti sluší" zašeptal mi do ucha a začal mi rozepínat kabát. "Co to děláš" zeptala jsem se nevinně a John mi se stejně nevinným výrazem odpověděl. "Nó, jsme tu sami" políbil mě na krk a pokračoval. "navíc, na střeše jsem to ještě nedělal." zatvářil se nevinně.
"Já taky ne, a nemůžu říct, že by mi tenhle vzrušující zážitek nějak zvlášt chyběl. Navíc je tu strašná zima a ty máš jen tričko a džíny. Takže konec fantazírování a lezem dolů" prohlásila jsem rezolutně. No, někdo rozum mít musí ne? Ale koutky úst mi přitom pocukávaly při pohledu na Johnův ublížený výraz. "S tebou je teda zábava" povzdychl si a začal lezt opatrně dolů za mnou.

Druhý den přišla na návštěu Celine, moje nejlepší kamarádka už od školy. Byla to krásná vytáhlá blondýnka, hippie typ, což současně znamenalo, že jí mí rodiče rovněž svorně nesnášeli. Zajímala se o esoteriku a budhismus a podobné věci, taky vykládala karty. Přiznám se, že jsem byla k podobným věcem dost skeptická, přesto mi párkrát vyložila karty ale vyšly z toho vždycky jen takové obecné bláboly. Johnovy se pochopitelně líbila, i když se snažil tvářit že ho moje kamarádka vůbec nezajímá. Nicméně Celine vypadala, že je vůči jeho krásným, oříškovým očím totálně imunní, takže jsem byla celkem v klidu. Celine se totiž s nikým nemazala a měla svůj vlastní, svérazný smysl pro humor. Například, když se s Johnem prvně viděli, slyšela jsem jak pošeptala Johnovi, když byli spolu v kuchyni. "Hele, hezoune, drž ho pěkně v kalhotách a můžem bejt za jistých okolností třeba i kámoši. Kate je moje nejlepší kamarádka...rozumíš?" řekla sladce, ale její tvrdý a nesmlouvavý pohled hovořil za vše. John při tom zrudl jako rak a lehce se zakoktal. "J-jasně, ok". Celine nikdy neopomenula mít k Johnovi nějaké výhrady ale viděla jsem na ní, že ho má svým vlastním, svérázným způsobem moc ráda a že za tu dobu, co jsme byli spolu už i ona začala pomalu zjišťovat, co je zač. Přesto nezapomenu na jeden večer, který se mi vryl do paměti navždycky. Seděli jsme tenkrát s Johnem a Celine všichni u televize, bylo to tenkrát krátce po novém roce a docela dobře jsme se bavily. Cpali jsme se sladkostmi, hráli nablblé hry, smáli se u televize a Celine mě znovu přemlouvala, že mi vyloží karty, což jsem opakovaně odmítala. "Tak vylož mě" ozval se najednou Johnův hlas. "Ok" zasmála se Celine. Kartám jsem vůbec nerozuměla, ale živě si pamatuji, jak mi tenkrát přejel mráz po zádech při Celinině výrazu, když vykládala Johnovi. Byla bílá jako smrt a nestále se drbala na krku, což dělala vždycky, když byla nervózní. "Co tam vidíš?" naléhal na ní John. "Nic, jsou to...jenom pitomosti. Dneska..dneska mi to vůbec nejde. Promiň, Johne" zasmála se na něj nervózně a skoro naštvaně shrnula karty ze stolu. Trochu mě to zarazilo, protože ona ho jménem skoro nikdy neoslovovala. Vždycky to bylo jen "hezoune", "Frajírku", "hnědý voko" a podobně, nikdy ne "Johne". Vstala a beze slova šla do kuchyně. Našla jsem jí tam opřenou o kuchyňskou linku a hlavu měla v dlaních. "Co je Celine? Cos tam viděla, prosím, řekni mi" naléhala jsem.
"Ne!" řekla rezolutně. "Promiň, zlato, ale...já už budu muset jít, bylo to tu fajn. Mějte se" zlehka mě políbila na tvář a rychlostí světla zmizela z bytu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama