Good times Bad times část 3.

30. října 2017 v 17:42 | tereza
Chvíli jsme tam stáli, líbali se a já úplně ztatila pojem o všem, o čase, o tom kde jsem a proč tam jsem. Pak se John konečně odtáhl a pošeptal mi do ucha "Koukni nahoru" . Vzhlédla jsem a na nebi se jiskřilo spousta hvězd, navzdoru tomu, že jsme byli ve městě. A měl pravdu, na té střeše jako bychom jim byli přece jen o něco blíž. Zabořila jsem hlavu do jeho ramene a trochu mě polechtali jeho vlasy. Najednou jsem, ani nevím proč, ucítila jak se mi derou do očí slzy. Najednou toho bylo nějak moc. S Johnem jsem měla pocit, že se řítím po horské dráze, která vyletěla ze své osy a najednou vůbec neví kam se vlastně řítí. "Jednou tě zničí" říkala mi má matka. "Uvídíš, že se to stane, je to nezodpovědný frajírek, který stejně chce od tebe jen to jedno a až to dostane, tak tě odkopne jako všechny ostatní" Milé, že? Má matka vůbec byla k mým bývalým partnerům vždycky vrcholně "milá" osoba. Měla jsem tehdy sto chutí zaječet jí do tváře, že už "to" ode mě stejně dávno dostal a odkopnutá zatím stále nejsem. Ale neudělala jsem to. Nevím, proč jsem se nedokázala matce nikdy vzepřít. Vždycky, když na mě začala ječet tím svým pisklavým, autoritativním hlasem, zůstala jsem jako ochromená a připadala jsem si jako pětiletá holčička. Ta večeře Johna s mými rodiči byla tenkrát totální katastrofa. Neměla jsem ho k nám nikdy vodit. Můj otec byl vysokoškolský profesor, tehdy už na penzi, má matka také učila. Vražedná kombinace. A pak se ve dveřích zjevil John, s vlasy po ramena, džínách a frajerské kožené bundě (měl malou motorku). Ačkoli mu to naprosto bezostyšně slušelo, myslela jsem si to tenkrát bezpochyby jen já. Mí rodiče pochopitelně ne. matka po mě okamžitě vrhla pohled typu "No, co má tohle znamenat, ty snad už nejsi vůbec při smyslech" a otec se také zatvářil značně zaraženě, když se na něj John vyřítil s odzbrojujícím úsměvem a napřaženou pravicí. Nicméně musím uznat, že otec alespoň zachoval dekorum a rozhodně ho neurážel nepříjemnými dotazy. Dlužno říci, že to za něj v plné zdatnosti obstarala má matka. Co dělají vaši rodiče? A vy? To se živíte jen hudbou? No, pochybuji, že z toho by jste byl živ, že, dnes je podobných "kapel" (slovo kapel matka přímo procedila mezi zuby) jako máků, že? Máte nějaké vyšší vzdělání? Máte sourozence? Ale bez vzdělání se dneska neobejdete mladý muži, na to by jste měl myslet. A kde bydlíte? Aha, v podnájmu....
Dlužno říci, že John se držel a snažil se být k mí matce maximálně zdvořilý, i když jsem na něm viděla, jak je nervózní a celý nesvůj. Byli jsme tam asi dvě hodiny a pak jsme se omluvily. Když jsme vyšli ven, John si unaveně opřel záda o dveře a hlasitě odfoukl a utřel si pot z čela. "Kristepane, myslel jsem že každou chvíli začne s torturou". . Ale pak se stalo něco, co jsem na něm milovala nejvíc - Zoufalé oči se najednou rozjasnily, zablikaly v nich šelmovské ohníčky a John se rozesmál tím svým upřímným, nakažlivým smíchem a přitáhl mě k sobě. "Miluju tě" pošeptal mi a já věděla, že si přesně totéž v tu chvíli myslím i já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama