Dreams of Sunset, část 18.

Pátek v 16:45 | tereza
Connie stála na přecpaném schodišti v klubu a pozorovala cvrkot dole pod sebou. Koncert kluků skončil před necelou půlhodinou a ona musela přiznat, ač nerada, že se výborně bavila a Jessie i ostatní hráli skvěle. Předvedli solidní kombinaci řízného blues, rocku a trochou country a Jessie překvapil nejen ji svým sebejistým vystupováním a hlasem, kterým dovedl chytit diváky a zatahat za ty správné struny. Během koncertu stála až vzadu, aby jí Jessie neviděl, přesto měla pořád pocit, že ji hledá očima. Nebo někoho jiného? Čert ví. V každém případě měl v první řadě obdivovatelek dost. Connie musela uznat, že ty holky byly opravdu krásné, žádné chudinky. Vlastně se ani klukům z kapely nedivila, že využily příležitosti, kerá se jim nabízela. Když si ty holky šly k baru pro pití,Connie dokonce nechtěně vyslechla jejich rozhovor.
Holka č. 1.: "Teda, ten Jessie je tak sladkej, snědla bych ho zaživa, fakt, jo a slyšelas, že spí s ňákou holkou tady z restaurace na promenádě? Teda, to bych do něj neřekla, určitě to bude nějaká chudinka."
Holka č.2 "No, Berenice říkala, že jí viděla a že je prej docela kočka, jo a ještě mi Berenice říkala, že konečně mluvila s tou Sandy, víš, jak s nima byla na turné, jak s ní Jessie spal, no tak, tak ta Sandy jí prej říkala, že to bylo jenom jednou, že už prej pak končili , tak, že potom už nebyla příležitost."
Holka č. 1. kulící oči. "Fakt? Teda, a jakej je?"
Holka 2. "Myslíš v posteli? No, Sandy říkala, že byl docela drsnej, ale tak jako že jí to nebylo nepříjemný, takže jo, prej si to docela užila"

Connie potřásla nevěřícně hlavou. Panebože, dokážou se ty pipiny taky bavit o něčem jiném? Zjevně ne. Její oči mimoděk zabloudily k Jessiemu, který seděl u stolu s klukama s kapely a ještě pár lidmi a evidentně se dobře bavil. Zdálo se jí, že už měl trochu skelný pohled a odpovídal skoro na všechno "Jasně kámo". Connie se trochu pousmála, bylo jí jasné, že už je evidentně trochu sjetej, což nebyla tak úplně její věc. Po chvilce se prodrala zástupem lidí směrem k toaletám a vzala si ze židle krátkou koženou bundu, kterou měla přes své červené minišaty s černými aplikacemi. Rozhodla se, že si ještě odskočí a pak odsud vypadne. Když se vrátila z toalety, oblékla si bundu a chtěla si to namířit k východu, když ucítila na hrudi nějaký tlak. Když se podívala dolů na to, co jí brání v odchodu, zjistila, že je to mužská paže, která jí přehradila cestu. Lépe řečeno, Jessieho paže, který teď stál kolmo k ní, jednou rukou jí zahradil cestu a druhou frajersky pokuřoval z cigarety. Z jeho pohledu viděla, že už má dost a to neměla ráda. Věděla, že se v tomhle stavu vždycky choval jako namachrované hovado. "Věděl jsem, že přijdeš, kotě. Tak co, jak se ti líbil koncert?" zeptal se a málem jí vyfoukl kouř až do obličeje.
"Jo, líbil, jste dobrý, ale kdybys laskavě....já už bych fakt šla"
Jessie ruku uvolnil, ale vzápětí jí chytil za paži. "Počkej....nemůžem někam stranou, chtěl bych s tebou mluvit v klidu" přemlouval jí prosebně.
Connie vzdychla. "Heleď, Jessie, promluvíme si zítra, jo? Já myslím, že už máš dost a měl by ses radši vyspat. Na mluvení nemáš dost kapacity." namítla Connie.
"Prosím, jen na chvíli, slibuju"
Connie protočila oči. "Tak jo, ale jen chvíli"
Jessie se otočil, zamáčknul cigaretu a vrávoravě se vydal směrem k zadními traktu klubu, kde byly šatny a kanceláře. Connie se cítila trochu nesvá, nicméně Jessieho znala a věděla, že v tomhle stavu moc nebezpečný není. Alkohol a drogy, a to věděla i od Angie, na něj působily spíše tlumícím dojmem, kdy sice házel frajeřiny, ale to bylo asi tak všechno. Vešli do chodbičky s maolu místností, kde byl stolek, židle, menší zrcadlo a malý gauč. Connie se rozhodla pro židli a Jessie si sedl naproti ní. "Tak co?"
"Co co?"
"No, jaký jsme byly? Fakt jsme se ti líbily, nebo jsi to řekla jen tak ze zdvořilosti?" zajímal se Jessie.
"Ne, mluvila jsem pravdu, i když úplně nechápu, proč ti tak záleží na mým názoru. Řekla bych, že obdivovatelek tu máš dost, ne?"
Jessie se trochu ušklíbl a mávnul rukou, jako když odhání mouchu."Těm je hudba ukradená, jediný, co je zajímá je, aby si vyrovnaly skóre"
"Vyrovnaly skóre?"
"Jo, mezi sebou. Sází se, kolik muzikantů na Sunset Stripu dostanou do postele a pak si to porovnávaj" vysvětloval jí věcně Jessie.
"Jo, a vy všichni jste ubohý, bezmocný oběti jejich intrik" ušklíbla se ironicky Connie.
Jessie se zasmál a trochu nerozhodně sklopil oči k podlaze. "Zůstaň tady ještě, půjdem si zatancovat, Angie je stejně v práci, co budeš doma dělat?" Sotva to dořekl, začaly se z hlavního sálu klubu ozývat první tóny Bowieho "Sufragette City". Connie tu písničku milovala a doma na ní někdy, když nebyl nikdo doma tancovala jako šílená. Jessie se svádivě zakřenil a natáhl ruku směrem ke Connie. "Jdem?"
Na rozdíl od většiny kluků které znala, Jessie tancoval rád a dobře a to už od školy, kdy spolu chodily do klubů skoro každý páterk a někdy tam vydržely tancovat až do noci. Najednou zatoužila zažít to znovu a rozhodla se, že pro dnešek hodí všechno za hlavu a bude se bavit. Vždyť proto sem přece šla ne? Aby na chvíli vypnula a poslechla si kluky. Chvilku dělala naoko drahoty ale nakonec se dala přemluvit. Jessie odhodil džínovou bundu a hodil jí směrem ke stolu kde seděl s klukama s kapely. Cole, jejich nový bubeník jí bleskurychle chytil a pověsil jí na opěradlo židle. Connie a Jessie se vmísily mezi ostatní páry na parketu a brzy se už začaly vlnit v řízném rytmu Bowieho svižného songu. Connie muzika úplně pohltila. Mávala hlavou do rytmu, vlnila se v bocích a křenila se na Jessieho, který dělal stejné vylomeniny jako ona. Připadala si jako by jim oběma bylo zase šestnáct a byly zase na škole. Občas cítila, že jí Jessieho ruka sjela od zad až na zadek, ale nechala ho bylo jí to fuk, cítila se jako opilá hudbou. Uvědomila si, že se Stephenem se nikdy takhle neodvázala, vlastně spolu nikdy nikde tancovat nebyly, protože Stephen nemohl riskovat, aby je někdo z jeho známých náhodou neviděl. Ani si nevšimla, že písnička už skončila a Jessie jí vesele objal a vydali se směrem ke stolu, kde seděli jeho spoluhráči z kapely.
"Páni, já zírám, to bylo skvělý, byly jste fakt sehraný" žasnul Cole.
"Jo, to my byly. A ve všem" poznamenal Jessie a přitáhnul si Connie blíž kolem pasu. Tentokrát se Connie ale bleskurychle vysmekla. "No, já myslím že už fakt půjdu. Je pozdě a já ráno vstávám do práce" Connie se rozloučila se zbytkem kapely a beze slova si to namířila směrem k východu.
"Conie počkej" Jessie jí bleskurychle dohonil. "Co zas je? Co jsem řekl špatně?" rozhodil bezmocně rukama.
"Nic, ale propříště si tyhle svoje namachrovaný poznámky nech pro sebe. Já prostě nechci, aby si někdo z kluků myslel, že my spolu zase....Prostě nechci, aby se něco z toho doneslo k Angie. A teď už mě prosím tě nech na pokoji." Conie se otočila a přidala do kroku. Nechtěla, aby viděl, že jí v očích pálí slzy.

 


M. Bolan, Life is strange

7. srpna 2018 v 14:49 | tereza

Dreams of sunset, část 17.

4. srpna 2018 v 12:30 | tereza
Connie si právě lakovala nehty temně rudou barvou, když před krámem zaparkovala Jessieho tmavě zelená odřená, stará dodávka a z ní se vyhrnul Jessie. Ze sedadla spolujezdce vytáhnul balík oblečení a hrnul se s tím ke Connie do krámku. Ta se trochu jízlivě uchechtla, když ho viděla dřít se pod návalem oblečení, které jí dost nešetrně hodil na pult, až jí málem shodil lahvičku s lakem. "Tak to tady máš" ukázal pyšně na hromadu oblečení. "Je to vyčištěný, vyžehlený, navoněný, přesně jk jsi chtěla."
Connie se začala opatrně prohrabovat věcmi a zkoumala jestli jsou opravdu v pořádku. "No, sice jsem ti dávala pokud vím, lhůtu do pátku, alr známe svoje lidi."
Jessie vzdychl a poškrábal se na zátylku. "Jo, já vím, jenže znáš to, je plno práce s tím pátečním koncertem. Doufám, že dorazíš aspoň ty, když Angie nemůže" Angiina spolupracovnice Holly nečekaně onemocněla a Angie tak musela pokrýt všechny její služby v restauraci, což také znamenalo, že nebude moct přijít na koncert Jessieho a kapely. Connie Jessieho nabídka trochu zarazila. Popravdě, vůbec nepočítala s tím, že by šla. "No, já myslím, že asi ne, promiň, ale už něco mám."
Jessie se na Connie trochu zkoumavě zadíval. "Vyhybáš se mi" znělo to spíš jako konstatování než otázka.
"Proč bych se ti měla vyhýbat? Podívej Jessi, jediný, co máme my dva společnnýho, je to, že chodíš s mojí nejlepší kámoškou. Nic víc. Jinak s tebou nemám, a upřímně, ani nechci mít nic společnýho a ty a ta tvoje kapela my můžete bejt ukradený" rozdurdila se Connie a máchala Jessiemu před obličejem zpola nalakovaným nehtem. Jessie uhnul a naklonil se přes pult až ke Connie. "Jo, jasně, nemáme spolu nic společnýho...až na ten pátek, kdy jsi mi strkala ruku do kalhot!" Connie zrudla a málem zalapala po vzduchu překvapením. "Jseš nechutnej. Víš moc dobře, že jsem byla opilá a pak...já jsem nebyla ta, kdo to začal"
"Jo, možná jo, ale nevypadalas, že by ti to vadilo"
"O tom pátku už se mnou nikdy nemluv, jestli se chceš vrátit zpátky do krámu v jednom kuse." poznamenala naprosto nevzrušeně Connie.
"Taky tě miluju. Jo a doufám, že v pátek dorazíš"

Dreams of Sunset, část 16.

31. července 2018 v 12:31 | tereza
Angie samotnou překvapilo, jak jí Jessova slova zabolela. Přece o něm proboha nikdy neuvažovala jako o nějakém budoucím otci svých dětí a přesto...přesto to bolelo. Jessie jí dal zkrátka jasně najevo, jak to mezi nimi je -jasně, mám tě rád, jsi skvělá holka, ale to je asi tak všechno. Jsem hloupá husa, pomyslela si. Co jsem asi tak čekala jiného? A od Jessieho?
Jak byla zabraná v myšlenkách, zjistila, že Jessie už šlape notný kus před ní a ani se neobtěžoval na ní čekat. No, to je teda výlet za všechny prachy. Hrabala se pomalu až k němu a Jessie jí mlčky vytáhl na obří balvan. Něž stačila cokloli říct, zakryl jí rukama oči. "Tak. A teď se podívej" pomalu dal ruce dolů a před Angie se rozprostřel nádherný výlet na celé údolí. Nybylo vidět nic než pás stromů, které místy protkával zurčící potok. Angie až zatajila dech. Okolo Jessieho domu byla zem téměř stále spálená a suchá od horka, takže si ani nepomyslela, že tady nahoře v kopcích by to mohlo být tak krásné. Jessie se díval spolu s ní do údolí a zašeptal jí do ucha. "Paráda, co" Angie němě přikývla. Jessie s k ní s úsměvem naklonil. "Tak už se na mě nezlobíš?" nadhodil.
Angie lehce vzdychla. "Já se přece nezlobím, jen.....ty jsi prostě vždycky se vším hotovej. Ale...já se o tom nechci bavit. Ne teď"
Jessie lehce přikývl. "Fajn. Takže nelituješ že jsem tě sem vytáhl?"
"Ne, měl jsi pravdu, je tu nádherně."
"Zůstaneš dneska u mě?"
"No, moc jsem s tím nepočítala a myslím, že Connie chtěla ještě něco....."
"Kašli na Connie, snad není malá holka a ty máš snad svůj život, ne? Přece u ní snad nemáš večerku?" Jessie trochu naštvaně nakrčil nos.
Angie otočila oči v sloup a potřásla hlavou. "No tak jo, ty jseš hroznej, víš to?"
Jessie se zakřenil. "No jasně, proto mě přece zbožňuješ, ne?"

Mamma Mia 2, When I kissed the Teacher

31. července 2018 v 12:09 | tereza
Tomu říkám promoce!!!!Mrkající

Dallas Buyers Club, dance scene

28. července 2018 v 9:21 | tereza
Jared Leto jede!!!! Nádherně ztvárněná postava a zasloužené oscary pro něj i M. MCConaugheye! Mám ráda filmy, které jsou o něčem, filmy u kterých se člověk taky hodně dozví, které na něco poukážou. Výborný film.

Dreams of Sunset, část 15.

27. července 2018 v 18:37 | tereza
"Je ten krásnej výhled do údolí ještě daleko?" funěla Angie už téměř po deseti minutách jejich výletu.
Jessie se na ní otočil a krátce se zasmál. "Prosím tě vždyť jsme teď vyšli z baráku. To jsem nevěděl, že jseš taková padavka."
"Nejsem, jen jsem netušila, že v tobě dříme skrytej lesní muž." podotkla Angie. Jessie se na ní usmál a pak se trochu zkoumavě rozhlédl po okolí. "No, to ani ne, abych pravdu řekl, ale...chodím jsem rád. Kdysi jsme sem chodili na tůry ještě s tátou" Jessiemu se trochu zadrhl hlas, , nasucho těžce polkl a pak se odvrátil, aby pokračoval dál v cestě. Bylo to zvláštní slyšet z jeho úst slovo "táta". Angie si uvědomila, že ho vlastně nikdy neslyšela mluvit o rodičích. Svým způsobem to působilo až divně, občas a to jen velmi zřídka, se zmínil o vychovatelkách v děcáku a to bylo všechno. Téma rodiče jakoby bylo tabu. Angie to chápala. Asi pro něj i po těch letech bylo stále hodně těžké a bolestné o tom mluvit a ona nechtěla rozdírat staré rány. Jessie přidal do kroku a brzy jí zmizel z dohledu. Když ho konečně dohonila, seděl na pařezu, batoh u nohou a jedl housku se salámem. Snažil se působit bezstarostně a nenuceně, ale Angie si všimla, že má lehce zarudlé oči. Angie si myslela, že Jessie nebude chtít mluvit, ale on pokračoval, jako by to ze sebe chtěl dostat ven. "Víš, táta nebyl žádnej horal, jen zkrátka miloval přírodu a npřestával se jí divit. Chtěl, aby tu lásku zdědil, ale já....no, dostanu se sem jen zřídka. Máma vždycky nadávala, když jsme nepřišli včas k obědu a někdy jsme to dělali schválně, když bylo k jídlu něco, co jsme moc nemuseli" Jessie se zasmál při té vzpomínce, ale modré oči mu vzápětí potemněly. Otočil se na Angie,a v jeho pohledu bylo tolik otázek, tolik bolesti a zoufalství, že Angie před jeho pohledem málem ucouvla. "Jak se něco takovýho může stát Angie? Jak to může někdo dopustit? Jak může někdo zničit někomu celej život a ani se neomluvit? Víš, že jsme mu nestáli ani za omluvu? On se ožere jak prase, sedne za volant, zabije klidně dva lidi a my mu nestáli ani za to, aby řekl "Sorry, že jsem Vám zabil rodiče?" Jessie se na ní díval se zoufalstvím v očích a Angie napřed nechápala o čem to mluví, protože neznala okolnosti při kterých zemřeli Jessieho rodiče ale teď jí to bylo jasné. Roli v tom zjevně hrál nějaký opilý řidič, který je smetl ze silnice. Angie se přistihla, že má v očích slzy, které jí pomalu stékají po tváři. Něžně se natáhla k němu a vzala ho do náručí. Jessie se k ní přitiskl tak, že jí málem rozdrtil žebra. "Je mi to moc líto, Jessi, hrozně líto. Ani...ani nevím co říct." Jessie se pomalu vyprostil z objetí a smutně se na Angie podíval. "Víš, ještě nikdy jsem tohle nikomu neřekl, vážně, s nikým jsem o tom nemluvil. Já nejsem moc sdílnej, pokud jde o tyhle....tyhle věci. Já vím, že se někdy chovám jako totální idiot, ale....mám tě moc rád, vážně, a nikdy bych ti neublížil." Angie se k němu naklonila a lehce ho pilíbila. "Já vím, Jessi, já to vím."
Jessie se od ní na chvíli odvrátil a zadíval se na krajinu před sebou. Pohled na široké údolí se před nimi krásně rozevíral a vše působilo tak mírumilovně a klidně, až Angie mimoděk zavřela oči a poslouchala jen šumění větru a zpěv ptáků. Z klidu se však najednou ozval Jessieho hlas. "Nikdy nechci mít děti, nikdy" znělo to tvrdě, kovově a jaksi nepřítomně. Angie přišla až k němu a něžně ho zezadu objala kolem pasu. "Až jednou potkáš tu pravou, tak budeš mluvit jinak, uvidíš". Nedělala si valné iluze, že by tou pravou mohla být ona, ale...zkrátka si užívala to, co bylo a na budoucnost příliš nemyslela. Jessie se k ní otočil a položil jí ruce na ramena. "Já vím, že to nechápeš a ani nemůžeš. Prostě, kdyby se se mnou něco stalo, nikdy bych to svýmu dítěti neudělal, nikdy bych nechtěl, aby zažívalo to, co já. Nepřál bych to nikomu Angie. Nikomu."
"Kdyby ale takhle uvažovali všichni, tak tu nejsme nikdo z nás" podotkla Angie a znělo to tvrději, než původně zamýšlela. "Já vím, že jsme ještě mladí a tak, ale já....já bych jednou děti určitě chtěla. A rozhodně s někým, kdo bych je chtěl stejně jako já"
Jessie se na ní chvíli zkoumavě zadíval a pak suše prohlásil. "Pak ti přeju hodně štěstí s hledáním vhodného tatínka"

Dreams of Sunset, část 14.

26. července 2018 v 12:16 | tereza
"Kam mě to táhneš?" zeptala se už po několikáte za celé ráno Angie. Jessie jí vzbudil brzy ráno a Angie na něj rozespale mžourala. "Co se děje?". Přitom se jí naskytl zvláštní pohled. Jessie měl na sobě kostkovanou, dosti sepranou košili, na hlav+ě klobouk a dost neforemné army kalhoty, které už, stejně jako košile, měly své lepší časy dávno za sebou.
"Musím tě potom včerejšku trochu rozptýlit" poznamenal. "A zjistil jsem, že příroda je v tomhle směru ten nejlepší lék. Takže vstávej, jdeme na malou túru" Jessie mluvil dost rychle a přitom si balil dost objemný, zelený batoh. Angie se přistihla, že ještě trochu rozespalá a stále jí plně nedochází o čem to Jessie sakra mluví. V hlavě jí pořád znělo cosi jako "hory". Jistě, věděla že za Jessieho barákem je cosi vysokého, co už na první pohled budilo respekt a ona si to až doteď užívala jako krásný doplněk ke krásnému výhledu z terasy, jenže nikdy ji ani nenapadlo že by ony kopce mohla zkoumat také z nějakého jiného, řekněme bližšího pohledu. A téměř současně se v ní probudil obranný mechanismus proti jakémukoli druhu výletů do přírody. "Tak to ani omylem. Já nikam šplhat nebudu. Nejsem horská koza, pokud sis toho ještě nevšiml.
"Nikam šplhat nebueš" ujistil jí přesvědčivě Jessie."Nahore do kopců vede krásná cesta lesem a jsou tam nádherný výhledy do údolí. Věř mi, byl jsem tam už několikrát. Budeš nadšená."
Angie na něj trochu překvapeně povytáhla obočí. Jessie nevypadal jako typ na výlety do přírody, ale člověk nikdy neví. V tu chvíli si vlastně uvědomila, jak málo ho zná. Co o něm vlastně ví? Jessie o sobě a o životě v děcáku nikdy moc nemluvil. Vlastně vůbec. Bylo na něm vidět, že mu to téma není příliš příjemné a tak o něm už nezačínala. Zpočátku ho měla jen za povrchního floutka, co se jen fláká, hulí a balí holky na to, že hraje v kapele, tak jako před dvěma lety balil tenkrát v baru i jí. Jenže jak ho více poznávala, zjistila, že je v něm daleko víc. Jako by měl na sobě víc vrstev, než jen tu jednu, kterou až příliš okázale ukazoval všem na odiv. Zjistila, že by moc ráda odhalila aspoň jednu, nějakou kterou nezná a která by jí něco řekla o skutečném Jessiem., takovém jakého třeba kdysi znala Connie, když spolu ještě chodili do školy. Byl tenkrát jiný? Nebo se moc nezměnil? Connie byla vždycky vyhýbavá, nebo to převedla v žert. "Ne, byl pořád stejný pako jako je teď" smála se, když se jí na to někdy Angie zeptala. Ale znělo to divně hořce. Jako by mezi Connie a jím bylo něco nevyslovného, něco co Angie nedokázala dešifrovat. Connie jí vždycky tvrdila, že mezi ní a Jessiem nikdy nic nebylo, ale Angie si pořád nebyla jistá, jestli mluví Connie pravdu. Prohlašovala to až příliš hlasitě a okatě a snad až příliš hlasitě dávala najevo, jak ho nesnáší a jak je jí protivný. Angie si byla témeř jistá, že to má kořeny někde v minulosti, ještě ve škole. Ci si ti dva tenkrát udělali? Nebo spíš, a to bylo pravděpodobnější, co jí Jessie udělal? Angie si stkrát říkala, že to nechá být, že se v tom nebude vrtat, ale zvědavost jí nedla. Jednou mi to jeden z nich poví, pomyslela si.

Kam dál